Kterak jsem místo domů dojela do příkopu

6. září 2017 v 17:04 | Ev. |  Životní storky
Asi nejzajímavější zážitek z léta (bohužel opravdu negativní) se mi stal jedno středeční ráno. Od víkendu mě čekal týden dovolené a mě už čekali jen tři dny v práci. V úterý od devíty, ve středu od čtyř. Pamatuju si to jako včera, ačkoliv se to stalo už na konci července. Člověk pracující v kasinu si řekne "Jo, úterý, to bude pohodička, možná zavřeme už ve čtyři místo v šest..." Ne, tak přesně takhle to nefunguje. Zavírali jsme v šest, ještě spočítat peníze a až teprve potom domů. Což není moc pozitivní, když víte, že ve čtyři odpoledne tam musíte zase být.

Je jasné, kam tohle všechno vedlo. Musím se přiznat, že hodně často nejezdím zrovna předpisově, především co se rychlosti týče a především když jedu v noci domů. No, nějak mi nedošlo, že už je ráno a je už docela provoz. Navíc bylo zrovna mokro a já měla špatný gumy. Všechno tohle jsem věděla. A taky jsem věděla, že už chci být v posteli, abych se aspoň trochu vyspala. Vůbec nevím, jak se tohle všechno vůbec stalo. Nepamatuju si, co přesně se dělo. Najednou jsem prostě byla v příkopě a nevěděla, co dělat. Jediný, co si pamatuju bylo, že hned v té zatáčce, ve které jezdím přes tři roky, co mám řidičák, prakticky denně, jsem věděla, že jsem v (slušně řečeno) hajzlu.


Na místě mi nic nebylo, jenom jsem byla celkem v šoku. Nevěděla jsem, co dělat, snažila jsem se napřed dovolat rodičům a bráchovi, nakonec jsem zavolala policii, protože to jsou nejspíš jediní lidi, kterým se opravdu dovoláte... :D Při čekání na příjezd pánů policistů mi zastavilo několik aut, jestli nepotřebuju pomoc. Což je docela pozitivní, že aspoň někdo zastaví. A taky zrovna jel okolo jeden kolega z práce, kterej se mi hned na místě totálně vysmál :D Celou dobu jsem to brala docela s humorem, protože se mi nic nestalo, auta mi sice bylo líto, protože jsem ho měla ráda, ale věděla jsem, že jsem stejně chtěla kupovat nové, akorát jsem pořád nemohla nic vybrat. Policajti si to všechno nafotili, dali mi dýchnout a pokutu, zavolali odtahovku a já se stala mediální hvězdou. A to vůbec nepřeháním. Byla jsem na několika stránkách na internetu, dokonce i v novinách, děda říkal, že to hlásili i v rádiu. Takže tady v okrese jsem najednou byla celkem hvězda... :D


Ten den jsem domů přijela v devět. Nehodu jsem měla něco před sedmou. Takže jsem spala asi tak čtyři hodiny a jela do práce s tátovo autem. V tu chvíli jsem fakt měla stres z toho, že už nikdy nebudu schopná řídit, protože jsem to fakt nezvládala, takže hned co jsem přijela z práce, jsem psala kamarádovi, jestli nemá zítra čas hodit mě do práce a pak zpátky. Teď už vím, že to chtělo jen čas, ale tehdy to byl fakt hroznej pocit, pro člověka, co miluje řízení.

Přežila jsem poslední den v práci a spoléhala na to, že se to o dovolené nějak vyřeší. Ale samo se nevyřeší nic, že... Už pár měsíců jsem hledala nějaké bavoráky, ale když přesně víte, jaké auto chcete, věřte mi, že se to opravdu špatně hledá. Když už jsem byla rozhodnutá, že chci E46 v dvoulitru naftě do 100 tisíc, musela jsem ještě hledat nějakou, která se mi bude líbit a bude v dobrém stavu. Skončila mi dovolená a auto stále nikde. Nastal čas shánět odvoz do práce. Ten jsem si zařizovala několik dní dopředu, koukala jsem kdo jak slouží a už jsem psala klukům. U jednoho z nich nastal ještě jiný problém, ale o tom snad někdy jindy...

Teď se zkusím zamyslet a kouknout do kalendáře. Bourala jsem 26.7., 19.8. jsem se s bráchou byla podívat na auto a 23.8. jsem si ho přivezla domů. To byla taky sranda, napřed jsem myslela, že mi do tý středy ani nedají mých sto tisíc (byl docela zvláštní pocit mít v ruce sto tisícovek a teď čekám na výplatu jako na smilování, protože jsem koupila auto trochu dražší, než jsem plánovala a zbyli mi asi dva tisíce :D ) a pak jsem zase měla problém, sehnat někoho, kdo mě tam odveze. Brácha byl v práci, dva kamarádi z práce nemohli, třetí "kamarád" (to je ten, co mi zlomil srdíčko a teď je to mezi náma fakt jako divný) se mnou totálně vyjebal, že jsem se neudržela a napsala jsem mu něco celkem hnusnýho, tak se mi pak ještě omluvil :D Nakonec mě tam vezl kamarád (taky z práce, jak jinak, jiný lidi už neznám), kterej byl jeden z mých častých odvozů, vezl mě po tý bouračce do práce a z práce a je prostě hrozně hodnej, jsem ráda, že ho mám. Teď má ode mě slíbeno, že ho svezu mojí novou károu.

můj častý odvoz do práce / můj odvoz teď / a fotka ze včerejška, kdy jsem se poprvé mimo autoškolu projela po dálnici

Byl to celkem perný měsíc a teď se konečně můžu zaměřit na jiné věci, protože mám konečně auto, bez něj jsem byla jak bez ruky. A miluju ho ♥ A pokud už řídíte, dávejte na sebe pozor, stane se to hned, ani nevíte jak.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 6. září 2017 v 17:15 | Reagovat

Přeji ať máš dobrý život

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 6. září 2017 v 17:33 | Reagovat

Jou, tiež som mala to "šťastie" že som bola spolujazdec, keď sme pred 10 mesiacmi rozmlátili auto na sračky a zázrakom sa nikomu nič nestalo 😂 O traume sedieť potom znova v aute ti asi nemusím rozprávať.
Tak želám tebe i autíčku veľa spoločných kilometrov bez nehôd a veľa šťastia na cestách 😉

3 Natálie Natálie | Web | 7. září 2017 v 16:40 | Reagovat

tak hlavně že se ti nic nestalo .. :) a gratuluju k novému autu :)

4 Kerr Kerr | Web | 7. září 2017 v 22:25 | Reagovat

Tyjo, nestraš mě! Já se za chvíli chystám dělat řidičák a při své šikovnosti.. No, budeme doufat, že nebudu postrachem silnic :D Hlavně, že jsi to v pořádku zvládla.
A soudím, že radost z nového auta je podobná radost, jako z nového telefonu, ale tak desetkrát větší? :D No, tak si tu radost a euforii z toho náležitě užij! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama