Krupier není člověk

8. května 2017 v 11:11 | Ev. |  Další myšlenky
Poslední dobou mám tendenci zamýšlet se nad svým životem. Co je na něm špatně, co bych měla změnit, ale i to, co je dobře. Ve výsledku ale dojdu vždy jen k tomu přemýšlení a dostávám se do stavů, kdy mi nic nedává smysl, nemá smysl, cokoliv dělat a v podstatě zjišťuji, že vlastně nežiju, ale jen přežívám. Abych ale nezněla moc negativně, pokusím se svoje myšlení alespoň na chvíli změnit.

Budu mluvit sama za sebe, ale věřím, že v mých pocitech by se našlo i spoustu dalších kolegů z branže. Krupier podle mě není člověk. Je to jakási živá bytost, která se sice člověku podobá, ale po podrobnějším prozkoumání je jiná. Nějaký ten týden zpátky jsem četla na facebooku příspěvěk, nad kterým teď přemýšlím. Jednalo se o takový haha popis krupiera v průběhu let. Sranda ovšem přestane, když se v tom začnete nacházet.

Abych dala nějaký příklad - denní světlo? Co to je? Vážně, když vyjdu náhodou na slunce, moje oči to nějak nezvládají. Dopoledne nebo těsně po poledni potkáte krupiera jen výjimečně, pokud zrovna není nucen z nějakého důvodu nespat (např. doktor a podobné záležitosti obyčejných lidí, které v noci nevyřešíte), pak ho poznáte podle zarudlých očí, popřípadě žádných očí a nutnosti při každé příležitosti umírat nedostatkem spánku. "Hurá, konečně pátek", to je věta, kterou snad žádný krupier v životě nevyřkne, pokud nemá dovolenou nebo výjimečně volno (jako já následující víkend, o tom ale někdy třeba v deníku). A takhle bych mohla pokračovat dál a dál.


Mám mezi kolegy několik lidí, co mají rodinu (muži a jedna žena). Pravda, není jich zas tolik, ale absolutně nechápu, jak zvládají děti, domácnost a kasino dohromady. Dělám tu práci něco přes osm měsíců a chvílemi mám stavy, kdy bych s tím nejradši sekla a skončila. Ono se možná zdá, že to není pořádná práce, že vlastně nic neděláte, že se nenadřete, ale ta psychická zátěž? Troufla bych si říct, že spousta lidí by to nezvládla a já sama se divím, že jsem to vydržela tak dlouho.

Mám dny, kdy jsem ve stavu, kdy bych se nejradši na všechno vykašlala. Neříkám úplně, že jsem opět začala uvažovat o sebevraždě, ale už nejsem tak vpohodě, jak jsem jeden čas byla. Možná proto, že se mi k tomu přidala láska. Nedokážu stále určit, jestli je šťastná nebo nešťastná, občas mám pocity smutku a beznaděje, občas zase štěstí, prostě holky, říkám vám, krupiera byste nechtěla žádná.... :D Poslední dny jsem si k tomu přidala ještě alkohol a cigarety a nejen, že mi zdraví ničí samotná práce (noční, víkendy, dvanáctky, klimatizace, zakouřené prostředí, umělé osvětlení, stres,...), ale já si ho musím kurvit ještě i sama.

Společenský život pro krupiera prakticky neexistuje. Všechny víkendy jsme nalezlí v kasinu a přes týden s vámi někam půjdou maximálně tak kolegové. Když jsem nastoupila, tak jsem si říkala, že nemám zájem trávit volný čas s lidmi z práce, nedejbože hledat si partnera mezi lidmi z kasina. Po několika měsících jsem zjistila, že je to blbost a i když jsem to nečekala, dokonce se sama snažím přesvědčit jednoho člověka, aby se mnou někam šel mimo práci.

Abych nebrala všechno jen negativně, jsou věci, které mě na téhle práci překvapily, které mě změnily a pro které mám občas tu práci i ráda. Hlavně jsem překvapila a stále překvapuji sebe samu. Nikdy byste člověku, jako jsem já, nevěřili, že dělá s lidmi, komunikuje s nimi a stále to tak nějak zvládá. Dokonce jsem začala víc komunikovat se spolupracovníky, což pro mě také není typické. Některým lidem to přijde zvláštní, ale jen dva z nich pochopili, že to z části dělám kvůli klukovi a našla jsem v nich spojence. Oba mi řekli, že mi pomůžou, čehož si neuvěřitelně vážím a můžu s nimi normálně mluvit.

Tahle práce mě změnila. Nejde říct, jestli k lepšímu nebo horšímu, ale jsem ráda, že jsem si to zkusila, i když mám opravdu chvíle, kdy jsem na pokraji zhroucení a šílenství se ve mě hromadí. Teď už jen záleží, jak dlouho to vydržím a jak se vyvynou další okolnosti, protože život mě naučil, neplánovat nic příliš dopředu. A pointa tohoto článku? Nejspíše neexistuje, potřebovala jsem se vypsat ze svých myšlenek a trochu vám opět přiblížit život s diagnozou krupier/krupierka. Mimochodem, je pět hodin ráno, jdu se konečně pokusit trochu spát, asi tři hodiny jsem se snažila usnout, když jsem se rozhodla jít napsat tenhle článek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 10. května 2017 v 8:57 | Reagovat

Už jsem četla spoustu Tvých článků. Z tohohle cítím něco jiného. Jako kdyby si nějak dospěla. Vidíš to špatné, ale zároveň se dokážeš radovat z toho dobrého a to Ti dává energii to špatné překonat. Nemám pravdu? :) Moc Ti štěstí s přítelem přeju a ať máš dál pevné nervy! :)

2 Medvěd Medvěd | Web | 12. května 2017 v 6:49 | Reagovat

Nikdy není pozdě něco změnit. Jednou se k tomu odhodláš a budeš dělat něco méně vyčerpávajícího. Musím se přiznat, za mlada jsem taky uvažoval tuhle práci zkusit. No do dnes jsem se k tomu neodhodlal a funguju někde jinde.

3 V✧*・ V✧*・ | Web | 12. května 2017 v 20:23 | Reagovat

nechci vypadat, že kopíruju, takže se rovnou přiznám, že do písmenka souhlasím s prvním komentářem. :D taky z tohohle článku mám takovej jinej feeling, ne lepší než vždycky, ne horší než vždycky, prostě jinej. a jakože s borcem ti to samozřejmě přeju, i když mě mrzí, že můj klub forever alonů opustil další člověk. nene, dělám si srandu, neboj :D ale ať  borec nic nezkouší, jestli tady jednou najdu nějakej hrozně depresivní článek, kterej by mohl on zapříčinit, ať je ready na rozzuřenýho trpaslíka s lopatou, ok? :D

4 cincina cincina | Web | 14. května 2017 v 20:03 | Reagovat

Jsem ráda, že si na té práci našla i něco pozitivního, to svědčí o tom, že to není taková katastrofa, i když teda máš můj obdiv, to už jsem ti kdysi říkala. Jako určitě jsi nabrala spoustu zkušeností do života a práci můžeš změnit vždycky:) Záleží, jestli chceš.

5 nika nika | Web | 27. června 2017 v 18:02 | Reagovat

Já tě prostě hrozně obdivuju. Dělat v noci, v tomhle prostředí a mezi tolika lidma, to je fakt obdivuhodný. A pro mě dost nepředstavitelný. Ona každá práce má svoje pro a proti a nejspíš úplně všude se člověk občas cítí fakt vystresovaně a bezmocně, to k tomu patří. Je dobře, že hledáš i pozitiva, to je to nejdůležitější. Zaměř se na ně a ber to tak, že je to zkušenost a do života se ti to bude určitě víc než hodit :´

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama