Moje pubertální lásky 2k16

22. ledna 2017 v 21:00 | Ev. |  Poznej autorku blogu
Někde uvnitř mě stále žije taková ta pubertální dušička a i když se snažím tvářit a chovat dospěle, občas to tak prostě nevypadá.

Blíží se konec roku (článek jsem začala psát někdy na začátku prosince a nechce se mi to přepisovat, sorry not sorry) a to je nejspíš čas pro shrnutí různých událostí, úspěchů a neúspěchů předchozích dvanácti měsíců. Taky je to čas, kdy téměř všichni vydávají články s typy na dárky, Vánoční DIY nebo to, jak se těší na Vánoce. A to je přesně důvod proč já musím jít tak trochu proti proudu a nebudu tu psát o svých splněných přání tohoto roku, ale udělám ze sebe veřejně jednadvacetiletou holku bez osobního života. Rozhodla jsem se vzít to tak nějak popořadě (pokud si vzpomenu), aby v tom nebyl bordel. Jo a kdybyste dosud nepochopili, rozhodla jsem se psát o svých platonických láskách, které mě očividně neopouští ani ve věku, kdy už bych se měla zajímat o důležitější věci. Ale netvrďte mi, holky, že vám se nějaká ta celebrita nelíbí.

Často si říkám, že jsem asi trochu jiná a tak nějak tuším, že tohle prožívám intenzivněji než normální lidi. Přiznám se bez mučení, že nemám momentálně žádnou takovou kamarádku, se kterou bych dokázala probírat snad úplně všechno, včetně těhle věcí (proto to taky píšu sem, že) a tím pádem ani nevím, jestli tohle mají i nějaké jiné holky, nebo jsem prostě extrémně divná. OK, asi to nebudu víc okecávat, nebo budu vypadat ještě blběji.

Předem přiznávám, že mám divnej vkus a že jsem já a vše okolo mě prostě divný.



Naprosto přesně vím, jak a kým to začalo. Já hloupá jsem si myslela, že mám tu éru platonických lásek za sebou, začala jsem se zajímat o opravdový kluky, prostě o kluky, které jsem vídala osobně a ne nějaké celebrity, které bydlí stovky kilometrů daleko. A tak jsem v období, kdy jsem léčila zlomené srdce a bylo mi příšerně objevila Elyase. Možná už jsem tu tenhle příběh vyprávěla. Vděčím za to vlastně bráchovi, který mi pustil Fakjů pane učiteli, což je film, na který bych se sama nepodívala, i když jsem o něm absolutně nic nevěděla. A tak začla moje německá éra a láska jako trám.

Následně jsem začala vyhledávat další filmy a všechno, kde se onen herec objevil (to dělám vždycky, když se mi někdo líbí, ok). A protože jsem měla období smutku a depresí a nechodila jsem do školy ani nikam jinam, měla jsem na to dost času. Zároveň jsem si zamilovala seriál Türkisch für Anfänger, kde mě jeho roztomilost naprosto odrovnávala. Vždycky se mi líbil tenhle typ mužů a vždycky jsem tvrdila, že třeba bonďák by se mi nikdy nelíbil, protože prostě koukejte na tohle... Časem jsem stejně zjistila, že je to vlastně jedno a že se dokážu zamilovat do kohokoliv. Ale stejně... terorista hadr, ale nejvíc sexy... :D

Může to znít jakkoliv divně, ale i když jsem se nejspíš vrátila mentálně trochu zpátky, tak mi tohle hrozně pomohlo a i když jsem nejprve vůbec netušila, že těhle lásek za jeden rok proběhne více, jsem ráda, že jsem se vrátila zpět. Protože mi to alespoň z části pomohlo vyléčit zlomené srdce a přestala jsem na nějaký čas myslet na ty "opravdové" lásky.

Jelikož jsem se začala znovu po několika letech zajímat o Německo a ze začátku především o německé filmy, je na řadě další herec z Německa. Trochu starší, ale stejně pořád hrozně kjůt. U mě je nejspíše jednou z priorit u chlapů roztomilost, ale co můžu u platonických lásek vidět jiného? Musím přiznat, že tady to neproběhlo v takové míře, ale za zmínku určitě stojí. Taky jsem shlédla spoustu filmů s ním, největší nirvánou pro mě byly/jsou filmy, kde hrají oba dva, to se týká i seriálu Deník doktorky, kde Florian hrál hlavní roli a Elyas jednu vedlejší, rozhodně můžu doporučit, je s českým dabingem.

V létě jsem vytáhla kámošku do kina na film Der geilste Tag. A já byla nadšená, že vidím německý film v kině. Já byla nadšená, že vidím na tom velkém plátně svoji lásku. Kámoška, která absolutně nemá ráda Německo a vše kolem, byla překvapená, že se jí film líbil. Já byla nadšená, že se mi film líbil. Já byla pyšná, že se film líbil kamarádce. Cítila jsem se, jako bych ten film režírovala a hrála místo něho já... :D

V létě se to malinko zlomilo, i když jsem stále zůstala u Němců. Vlastně tak napůl... :D Jeden srpnový týden, kdy měla teta s mámou dovolenou, jsme trávily večery nic neděláním u televize. A co si budeme povídat, není nic lepšího koukat na někoho, kdo sportuje, a válet se u toho na pohovce. Dobře, je spoustu lepších věcí, ale mně občas nějaké to pasivní sportování nevadí. Dřív jsem hodně milovala F1, potom přišel fotbal, částečně jsem za všechny ty léta sledovala například MotoGP, hokej a tenis, s tím, že občas jsem koukla i na něco jiného, co zrovna dávali. V létě 2016 probíhaly letní olmypijské hry, dříve jsem zapínala spíše atletiku, protože ta mě bavila asi nejvíc, ale takhle po večerech dávali gymnastiku. Koukali jsme na to asi čtyři dny po sobě. A asi dva dny mi trvalo, než jsem tak nějak pochopila, jak to celé vlastně funguje.

Ve škole jsem gymnastiku ze srdce nenáviděla, protože nejsem moc sportovní typ, často si u toho něco lámu nebo tak, ale nutno říct, že koukat na to, mě docela bavilo. Obzvlášť po tom, co jsem si tam našla novou lásku. Napřed se mi zdál takovej divnej, ale roztomilej (tak bych asi popsala všechny moje lásky :D ) a jak jsem na to koukala a pak googlila (to taky dělám vždycky, google můj nejlepší kamarád), tak prostě vznikla další láska, která hory přenáší. Ani nevím, co má to rčení (nebo co to vlastně je) znamenat, prostě velká láska, hodně velká, víte co myslím... :D

Někdy na podzim se projevila moje ještě větší pubertálnost, protože tohle? Nevím proč, ale vážně se mi nelíbí takoví ti frajírci s odbarvenou hlavou a podobně, až na tohohle. Stále se nepřestávám překvapovat. A po nějaké době jsem se malinko odklonila od Německa a německých hochů. Nemám pro vás žádný zajímavý příběh, prostě jsem tak poslouchala písničku Starving na Spotify a koukala u toho na cover singlu a on se mi tam líbil. To znamená, že nastal čas pro mého kamaráda googla a už jsem jela a hledala napřed jméno a potom další a další věci. Vážně tohle dělám pokaždé. Neřekla bych, že je tohle nějaká výjimečná láska, možná i o trochu méně než Florian, ale stejně sem patří.

Poslední a momentálně nejintenzivnější láska. Abych to vzala tak nějak popořadě. Znáte ten pocit, když si chcete už pár měsíců pustit jeden horor, ale jeden večer se přes něj dostanete k jinému hororu a ten si pustíte jako první? Já ano a změnilo mi to život. Dobře, to už asi přeháním, ale dokáži svoje platonické lásky celkem prožívat. Musím přece někomu tu svoji lásku dát a když nějaký ten skutečný princ na bílém koni nejede a nejede, zbyde to na Connora a spol. Abych se dostala zpátky k tématu. Koukám tak na ten horor a najdu si tam spřízněnou duši. Kluka, co je zakoukanej do kamarádky, ale ona ho má prostě jenom jako kamaráda. V tu chvíli soucítím a fandím mu, ať se děje, co se děje. Je to zvláštní u hororu, ale vážně mi ho chvílemi bylo celkem líto. Navíc on byl prostě hrozně roztomilej.

Když jsem si ho pak googlovala (opět opakuji, že to dělám vždycky, několikrát a důkladně), tak jsem zjistila, že v tom filmu vypadal úplně jinak (první obrázek je z toho hororu) a že se mi jinak vlastně vůbec nelíbí, protože ty krátký vlasy a vousy mu slušely víc. Nakonec jsem se ale rozhodla kvůli němu podívat na seriál Gossip girl. Ano, vážně jsem dokázala kvůli teplýmu bratrovy hlavní hrdinky koukat na celý seriál, i když on tam skoro ani nebyl. Byla jsem docela zdrcená, když mi kamarád napsal zprávu "jo, tenhle tam hraje toho teplouše, ne?". I tak jsem se na to podívala a včera jsem to dokonce dokoukala, i když on už tam ani dávno nebyl. Musím uznat, že mě to docela chytlo a bavilo. A že jsem se do něj zamilovala ještě víc.

♡ ♡ ♡

Chtěla bych jim všem jednou říct děkuji, ale to bych asi byla už moc velký blázen.

Já jsem za svoji pubertálnost ráda. Nijak mi to neubližuje, možná jsem šílenec, ale já prostě miluju. Plus tohle jsou lidi, kteří mi nějakým způsobem pomohli dostat se z toho nejhoršího, především Elyas. A to nepřeháním, protože jsem se soustředila na něj a přestala jsem myslet na toho, kdo mi doopravdy ublížil. Najdu a poznám díky nim spoustu nových věcí. Nikdy bych o sobě neřekla, že budu třeba fanynka gymnastiky, ale v to léto mě to opravdu bavilo sledovat a docela jsme se bavily (hlavně na účet dalších lidí, to je nejlepší, kdybyste viděli gymnasty, tak pochopíte :D ). Prostě miluju, miluju a miluju...

Koukala jsem na téma týdne "Fanatismus" a docela se mi to k tomu hodilo, takže k němu článek přiřadím. Stihla jsem to tak tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 21:18 | Reagovat

ty neznám

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 22:34 | Reagovat

[1]: Znám jenom toho prvního, protože mám doma puberťáka.. :-)

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 23. ledna 2017 v 5:20 | Reagovat

tak to neznám ani jednoho, ale ujíždím na Benovi Cumberbatchovi, Tomovi Hiddlestonovi a na mé celoživotní lásce-Paulu Simonovi. A do toho mám přítele, který si z toho dělá bžundu :D

4 neverbealone neverbealone | Web | 23. ledna 2017 v 18:20 | Reagovat

Jedinýho koho znám je Elyas a ten je vážně kus O.o škoda, že je to Němec :D nevím, jak bych zvládla tu jeho němčinu poslouchat :D :D

5 Anni Anni | 23. ledna 2017 v 23:37 | Reagovat

Vůbec nejsi nenormální, naopak, myslím, že to tak má plno holek. Třeba moje "životní láska" je bubeník z mé oblíbené německé kapely. Když jsem byla ještě mladší, bylo to se mnou nesnesitelné, jak jsem byla zblblá do něj, a pak i do baskytaristy (ještě že jsem si našla na fanklubu kamarádku Němku, se kterou jsem to nadšení mohla sdílet :D ). Dokonce jsem je i párkrát potkala na koncertech a měla tu možnost jim poděkovat a popovídat si s nimi, prostě sen. Navíc, na mě němčina působí jak afrodiziakum a ještě ty modrý oči... ❤️Prostě I need a concert ticket to see my boyfriend! 🙈 :D

A upřímně, jsem moc ráda, že tomu tak bylo a je. Vždycky, když jsem měla nějaký problém, tak tu pro mě ta kapela byla. Pustila jsem si písničku, vzpomněla si na jejich frontmanku (můj největší vzor mimochodem :D), která si v životě také mnohým prošla - situací, kterou si nikdo z nás neumí představit - a stále zůstala silnou ženou šířící kolem sebe radost a porozumění. Vzpomněla jsem si na kluky, prohlédla fotky, zaposlouchala se do písniček... a hned mi bylo líp. :))))

To jsem se nějak rozepsala... ale což... vůbec na tom není nic špatného - naopak. Jinak, Elyase mám taky moc ráda a to jsem si taky hodně dlouho myslela, že Fakjů pane učiteli je největší kravina a odmítala se na to kouknout :D Ale pak se to nějak zlomilo, pustili nám ten film ve škole a já si ho zamilovala. :)

6 Medvědova slečna Medvědova slečna | Web | 26. ledna 2017 v 8:12 | Reagovat

Neznám ani jednoho z nich. A popravdě se mi ani nelíbí, asi jsem na jiné typy :)

7 Gabriella Gabriella | Web | 26. ledna 2017 v 21:58 | Reagovat

Znám akorát toho prvního a musím říct- Rozhodně je strašně pěknej ♥
Ale já snad nikdy neměla platonickou lásku.

8 cincina cincina | Web | 29. ledna 2017 v 10:02 | Reagovat

Neboj, nejsi divná a zdaleka ani jediná:D Mi je dvacet, taky mám spoustu platonických lásek, všechno prožívám a mám to stejně jako ty:D Když si chci s kamarádkou o tomhle promluvit, tak mi moc nerozumí no:D
Já z těchto mužů znám jenom prvního a to díky filmu Fakjů pane učiteli:D Upřímně... když ten film byl nový a všichni na něho koukali a rozplývali se, jak je úžasný, tak jsem ho vůbec nechtěla vidět:D Jenže pak jsem si ho stáhla... a dívala se na něj s taťkou:D Tolik jsme se nasmáli:DDDD A ano, hlavní hrdina, jehož jméno neumím vyslovit ani napsat, je tak strašně sexy. To tělíčko!
Platonických lásek mám hodně:D Ani nevím, jestli bych je dokázala všechny shrnout do jednoho článku, ale hodně si mě inspirovala. Možná napíšu něco podobného:D Akorát to nebude za rok 2016, ale tak nějak obecně...:D
Článek je jako vždy skvělý:)

9 A R G E N T U M ♡ // steel32 A R G E N T U M ♡ // steel32 | Web | 29. ledna 2017 v 19:46 | Reagovat

náhodooou, taky mám pocit, že tyhle platonický lásky až moc prožívám :DDD (a nejlíp ještě u osob z anime třeba víš co, ty co vůbec neexistujou :DDD)
znám jenom connora a to je miláček, to se musí uznat :D
a každopádně michael mi děsně připomíná kluka, do kterýho sem se nedávno zakoukala na brigádě (a byl ještě víc sexy roztomilej!!). jenomže ten šmejd už tam nechodí :(
ale totálně soucítím s tím, že takovýhle lásky tě dokážou vysekat z hodně věcí a pomůžou ti i hodně věcí si uvědomit :D
ale to ty lidi co žijou realitou nikdy nepochopěj!! :D

10 Rory Rory | Web | 8. února 2017 v 12:24 | Reagovat

Nikdy jsem takové lásky moc neprožívala a znám jenom Elyase. :D Ale u toho tě chápu, ten je fakt pěkný. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama