Konec roku z pohledu krupiera

8. ledna 2017 v 15:38 | Ev. |  Další myšlenky
Nikdy jsem nebyla tak úplně normální, nikdy jsem nezapadala mezi ostatní a možná proto došlo k tomu, že jsem si vybrala snad tu s prominutím nejdebilnější práci. Určitě existuje spousta prací na stejné úrovni debility, ale sto lidí, sto chutí. V předchozím článku jsem psala hlavně své pocity z konce prosince, ale jak to vůbec všechno probíhalo?

Vzala bych to od začátku, ale moje paměť je tak špatná, že už si ani nepamatuju, kdy to šílenství začalo. Jak už jsem zmiňovala minule, pro mnohé z vás jsou Vánoce, svátky a konec roku období klidu a pohody. U mě se to tenhle rok změnilo. Ano, byla jsem varována a připravována, že to bude náročné, dokonce to prý tak nějak trvá až do Velikonoc, ale to doufám že ne v takové míře.



Začala bych 24. prosincem, protože ty dny předtím už si nějak nevybavuji (možná to není pamětí, ale tím, že mi všechny splývají dohromady, jak jsou stejné). Původně jsem měla být na Štědrý den doma, ale jeden kolega si to potřeboval s někým vyměnit za volno o den déle, protože to má doma nějaké složitější, neptala jsem se na detaily, když mě oslovil a řekla jsem mu, že si to promyslím. Když mi doma řekli, ať klidně jdu, že u nás je to každý rok stejné, tak jsem si řekla 'ok doma mě asi nechtějí' a řekla jsem mu, že si to s nim klidně vyměním s pocitem vykonání dobrého skutku. Napřed jsem měla jít na šestou hodinu, ale pak přišli s tím, že budeme otevírat až v osm a že mám přijít na otevíračku v půl osmé. Takže můj Štědrý večer probíhal tak, že jsem vstala, umyla se, oblékla a namalovala, naházela do sebe večeři, odnesla dárky pod stromeček, následně rozbalila ten jeden svůj a mazala jsem do práce. Kupodivu to nebylo až tak špatné, se spolupracovníkama nemám žádný problém, jenom s jedním nadřízeným, který ale není dostatečně nadřízený, aby mě to nějak extra štvalo, jenom mě štve jeho přítomnost. On tam ale naštěstí byl jenom tak dvě hoďky a pak přišel jiný pitboss a Vánoce nakonec byly celkem pohoda. Nebylo moc lidí a bylo nás tam dostatek, takže jsme se pěkně střídali a na stolech jsme nebyli moc dlouho. Už ani nevím, kdy jsem přišla domů, asi déle, než bych si ideálně představovala, přes deset hodin, které mám původně dělat, to určitě bylo, ale dalo se to ještě zvládnout.

Následující den jsem tedy měla volno. Ale ne tak, jak bych si představovala. Měli jsme jet na návštěvu k naší nevyrovnané "babičce". To je tedy taky pěkný Vánoční zážitek. Táta se těhle návštěv od doby, co mám řidičák, neúčastní a brácha řekl, že nikam nejede, protože nemá čas. Což mě celkem vytočilo, protože už asi dva měsíce marodí, pořád se válí doma, ale zase musí pospíchat za tou svojí megerou, a já, pracující člověk ve stresu, se musím stresovat ještě nějakou návštěvou. Nakonec řekl, že teda pojede, ale svým autem, aby mohl odjet dříve. Po dalším stresu s parkováním u bytovek, kde nebylo absolutně žádné místo, jsme se setkali u vchodu ještě s tetou. A rodinné drama mohlo začít. Kdybyste znali naší bábu (jinak se jí říct nedá), tak to pochopíte. S velkou pravděpodobností není psychicky zdravá, ale odbornou pomoc odmítá, možná to někdo znáte. Takže se s tetou pohádaly, teta práskla dveřma a šla pryč. Pak jsem tam zbyla jenom já a máma, na cestu zpátky jsme dostali igelitku plnou věcí na vyhození nebo tak mi to alespoň přišlo. Prostě věci, které už nepotřebujete, tak je dáte dcerám a vnučkám s vnukem k Vánocům a konečně vyrazili domů. Jo a taky řekla, že peníze už nám dávat nebude, že je nepotřebujeme, když už si vyděláváme, přitom nám vždycky každýmu dala tak maximálně stovku, možná se někdy předala a dala dvěstě.

Další dva dny byly tradiční dvanáctky v práci a ve středu 28. prosince mě čekala další rodinná návštěva. Tentokrát jsme s tetou a mámou vyrazily do Tachova navštívit tetu (od malička jí říkáme se sestřenkama a bráchou teta, ale je to sestra našeho již zesnulého dědy - ten mimochdem umřel pár dní před Vánocema pět let zpátky, od té doby mám na tyhle svátky taky jiný pohled). Tahle návštěva již probíhala v klidu a míru, cestou zpátky jsme se ještě stavili v Lidlu, který u nás v zapadákově na západě nikde nemáme a já jsem si jako odměnu za to všechno koupila puzzle, které stejně nebudu mít čas složit, ale nevadí.

No a zbytek roku byla práce, práce, práce, stresy, dvanáctky, málo spánku, únava. Minulý Silvestr jsem slavila s kamarádama, asi poprvé za rok, co jsem neslavila s rodičema, ale s mladšíma lidma, a byla jsem celkem spokojená. O to více mě mrzelo, že musím být v práci. Sice na mě asi čtyři z nich počkali až do šesti (nebo kolik bylo), kdy jsem se vrátila domů, ale jenom jsme si tak řekli ahoj a šli spát. A jak to vypadá poslední den v roce v kasinu? Tradičně Němců jak nas...děláno, čtvrt hodiny před půlnocí jsme všichni zavřeli stoly, roztřidli karty, na ruletách srovnali všechny žetony, dostali skleničky se sektem a já zažila svoje první odpočítávání nového roku v němčině. Dokonce jsme měli před kasinem ohňostroj, ale ty mě moc neberou, tak jsem se byla podívat jenom chvilku. Přestože šampus ani žádná jiná vína nepiju, tu jednu skleničku jsem do sebe kopla a pak mi bylo taky špatně, ale když už jsem se nemohla opít, protože jsem ráno řídila... Zbytek večera probíhal úplně normálně jako každý jiný víkend. Posledních 40 minut už jsem na tom stole skoro spala, hrála jsem asi se třema lidma a pořád jsem jim říkala, že už jdeme spát. Netroufla jsem si říct jim to německy, takže mi stejně nerozumněli, ale mě to dělalo dobře. :D

Ráno jsem šla spát asi v osm hodin a vstávala jsem něco po dvanácté, protože jsem se odhodlala jít na naši tradiční novoroční procházku, jeden z důvodů byla i kamarádka, která nakonec jela k babi, takže jsem vlastně šla zbytečně, ale alespoň jsem se prošla a vyvětrala, i když jsem toho moc nenaspala, bylo mi docela fajn. A taky jsem měla dva dny volno, tak jsem chtěla trochu vypnout a procházka se docela hodila.

Přežila jsem to, je to za mnou a pevně doufám, že už se to trochu zklidní a budu mít trochu více volna, času na čtení a psaní a že si za všechny ty přesčasy udělám radost a splním si takový můj malý sen a koupím si svoji první zrcadlovku. A také doufám, že najdu něco, co bych opravdu chtěla dělat a odhodlám se pro změnu a příští Vánoce a Silvestr budu trávit někde jinde. I když musím uznat, že zkušenost je to docela dobrá, zažila jsem zase něco jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 9. ledna 2017 v 19:34 | Reagovat

Je, tak to mě mrzí, žes měla Vánoce nejen propracované (tedy ve smyslu práce nad hlavu :D ), ale ještě ke všemu ses musela hnát za vaší "bábou",jak říkáš... Jestliže není v pořádku, možná byste jí mohli pořídit nějakou dobornou pomoc i bez jejícho vědomí a svolení... ideálně domov důchodců, pakliže k ní nijak láskou nehoříte. Já třeba svou babičku obdivovala, vždy se chovala jako velmi elegantnímilá dáma... ale bohužel umřela už docela dávno. :( Vánoce u ní byly nádherné a nezapomenutelné.
A mě by nenapadlo, že práce v kasinu může být tak otravná, vždy mi to znělo velmi dobrodružně. :D Já třeba pracovala v KFc a nějakém call centru... musím říct, že KFC byl daleko horší zážitek, než jsem čekala... ale to bylo ais taky těma holkama, protože to jeidné,c o dokázaly říct (tedy smaozřejmě vzadu na servisu, ne na kase), bylo "pičo vole, kundičko". A z toho jsem kvetla. :(
Tak hlavně žes přežila ve zdraví :) a snad příští Vánoce dopadnou lépe.

2 Andey Andey | Web | 12. ledna 2017 v 21:01 | Reagovat

Takto je mi líto, že jsi měla stresové Vánoce. Já si zase užívala toho klidu. Je pravda, že zažiješ něco jiného a získáš zkušenosti, jaké jinde ne. Já jsem zažila, že mi před Vánoci umřel praděda, kterého jsem měla ráda, takže si asi dovedeš představit, že i když jsem si užívala pohody, tak se to na mně podepsalo.

3 buttercup buttercup | Web | 13. ledna 2017 v 13:35 | Reagovat

ajaj, tak tyhle zážitky ti asi k tomu začít mít ráda vánoce moc nepomohly, viď? :/ :D ale tak hlavně, že jsme zdraví, no ne? :) :D příští rok to bude určitě lepší!! :)

4 Ter Ter | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 12:24 | Reagovat

Musím říct, že tyhle tvoje články z pohledu krupiera naprosto žeru, jelikož je to pro mě něco úplně neznámého. Hrozně tě obdivuji, že jsi strávila Vánoce i Silvestra v práci, to já bych asi nezvládla. Ale jak říkáš, je to zase něco jiného.
Jinak jak jsem četla na twitteru, tak zrcadlovku už máš objednanou, takže gratuluji ke splnění snu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama