21-11-2016

21. listopadu 2016 v 22:07 | Ev. |  Deník
17:12
Jak dlouho jsem ten blog zase zanedbávala? Mrzí mě to. A není to tak, že bych se potřebovala někomu omlouvat, svým čtenářům, kterých určitě moc není. Spíš mě to mrzí kvůli mně, protože já to nechci zanedbávat. Určitě mě to štve víc než vás.

Moje dny jsou jako práce, spánek, práce, spánek, práce ... a tak dále. Mezitím se stihnu najíst, umýt a podobné nezbytné uspokojování základních potřeb. Pravidelně si po práci nebo před prací dělám chvilku na seriál nebo nějakou relaxaci, která mi stejně nepomůže, i když malinko možná jo. Tenhle týden jsem byla v práci ve středu, tu už si ani nějak nepamatuju, potom ve čtvrtek, to jsem byla v jiném kasinu, kam chodíme. Tam to byla docela nuda, moc lidí tam nechodí a když jo, tak spíše na automaty. Byla jsem z toho celkem nervózní, ale dalo se to zvládnout. Jen to bylo zase nové prostředí a to já celkově nemám ráda. V pátek, sobotu a neděli jsem měla otevíračku. Moje první za dobu, co jsem tam. Naše kasino je otevřené nonstop, ale stoly (čili naše práce) jsou otevřené od dvou odpoledne do šesti ráno. Pro mě to znamenalo, že jsem v práci nastoupila v půl druhé a museli jsme na všechny stoly připravit žetony. V pátek a sobotu jsem tam měla mýho nejoblíbenějšího pitbosse. Myslela jsem, že tam umřu. Já ho prostě nemám ráda, už sice nebyl tak protivnej, ale pořád ho ráda nemám a nejspíš ani nikdy mít ráda nebudu. Oba dny jsem dělala 12 a půl hodiny, byla jsem unavená a všechno mě bolelo. Zážitek.

Kupodivu jsem přežila a v neděli (čti jako včera - pro mě pátek) jsem byla už trochu klidnější, protože prostě poslední den před víkendem (ano mám víkend až po tom pravém víkendu) a jinej pitboss a doufala jsem, že méně lidí a dřívější odchod domů. Všechno se splnilo a já odcházela domů ve třičtvrtě na deset. A jeden den volna už je zase pryč. Nechápu, kam všechen ten čas bez práce utíká. Přijde mi, že je hned pryč a já ani nestihnu NIC. Mezi lidi se teď tak nějak dostanu jenom s bráchou a to do nemocnice. To asi není moc pozitivní.

Můj život je teď v podstatě jenom práce, takže vám ani nemám co říc a vůbec nic mě teď nenapadá. Píšu svůj historicky první článek na mobilu a absolutně netuším, jak to dopadne. Jsem líná zapínat počítač, už jsem na něm několik dní nebyla a několik dní jsem nesledovala youtube, takže budu mít zase co dohánět. Hodila bych sem nějakou epesní fotku, ale víte co, moc práce a ani nevím, jestli to funguje :D Před nějakou dobou jsem si stáhla nějakou appku na učení japonštiny, zatím jsem se naučila nějaká písmenka a umím napsat sushi すし - můj životní úspěch asi :D Brácha mi dneska pouštěl Zootropolis, film docela fajn, ale nejvíc jsem nemohla z těch lenochodů, kvůli tomu stojí za to se na to podívat :D Barman u nás v práci je sice zadanej a spolužák mojí kamarádky, ale docela mi spříjemňuje víkendy (škoda, že je tam jenom ty víkendy) a to jenom tím, že mě zdraví a usmívá se na mě. Omg jak málo mi stačí k chvilkové radosti. Ale na mě se kluci prostě jen tak neusmívaj a už vůbec né hezcí kluci. Nevím, jestli jsem to už sem psala, ale minulou sobotu jsem odcházela z práce a šla jsem kolem recepce a nekoukala se tím směrem a on tam stál a sám na mě promluvil. Měli jsme spolu hovor - krátkej ale byl to hovor (kámoška říkala, že on je ukecanej, že jsem s nim mohla klidně chvíli mluvit, ale já už se těšila domů a jsem hloupá, že jsem utekla tak rychle, to je ale můj lajf, já už jsem prostě trubka :D ). Tenhle víkend zase šel okolo a já nekoukala kde co líta, protože jsem se soustředila na práci (haha), a on mě stejně pozdravil. Zase moc kecám a pak že nemám co říct. Zvedá se mi ego, víte co :DD Já totiž nemám žádný sebevědomí, takže není těžký ho o maličko zvednout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olja:) Olja:) | Web | 22. listopadu 2016 v 21:28 | Reagovat

Taky mám pocit, že pořád jenom chodím do školy nebo do ní dělám nějakou práci a nemám pořádně na nic čas .. no tak sjem se minulý týden rozhodla si trochu udělat prázdniny. Třeba to taky potřebuješ vzít si pár dní volna a někam vypadnout. Ale dny mimo práci vždycky utečou třikrát rychleji :D
Příště se určitě zkus s tím klukem víc pobavit! Třeba ho ještě sbalíš! :D

2 Medvěd Medvěd | Web | 23. listopadu 2016 v 8:47 | Reagovat

No jo škola, jsem rád, že tam nechodím už pěknou řadu let. Cítil jsme se tehdy dost podobně. Však ono to uteče a za chvíli bude další volno :). Pak zase práce a práce a furt dokola. No jo, je to bohužel tak. Příšte toho kluka dostaneš a hezky se usmívej, to je polovina úspěchu.

3 Monica. Monica. | Web | 24. listopadu 2016 v 15:28 | Reagovat

O zanedbávání blogu mi ani nepovídej, já to mám taky tak a vlastně mi to ani tolik nevadí, protože nemám potřebu sedět nad článkama každej den dvě hodiny, um.
12 a půl hodiny? To je zatraceně moc! Vůbec nechápu, jak to můžeš dávat, máš můj obdiv.

4 Černá ovce Černá ovce | Web | 24. listopadu 2016 v 22:11 | Reagovat

Moje dny jsou zase cesta - škola - cesta - spánek a tak dokola... :D o víkendu nahradí škola práce a je to. :D
Pochopila jsem, že jsi krupiérka v kasínu? Já dělala krupiéra jednou, na turnaji, ale moc mě to bavilo! :D

5 buttercup buttercup | Web | 26. listopadu 2016 v 18:05 | Reagovat

okay, takže TY SE UČÍŠ JAPONSKY OMGGGGG #so_fucking_proud :'))) já se teď konečně začala učit hangul a ještě neumím napsat ani shit :D hodně štěstí do budoucna, pro nás pro obě :D
oni jdou jakože psát články na mobilu jo? :o jsem netušila :D

6 Viol Viol | Web | 27. listopadu 2016 v 20:59 | Reagovat

Jsem teď na tom s blogem podobně hele :-D

7 Gabriella Gabriella | Web | 27. listopadu 2016 v 21:32 | Reagovat

Vždy jsem chtěla umět japonsky, ale musí to být opravdu těžké :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama