10-11-2016

10. listopadu 2016 v 15:44 | Ev. |  Deník
15:09
Hnus. Všechno je tak hnusný a odporný... Včera jsem se po čtrnácti dnech marození vrátila do práce. A dneska už bych tam nejradši nešla. Přemýšlím, jestli je vůbec normální, mít z práce, z něčeho, kam musíte chodit skoro každý den, kromě pár dní volna, takový stavy a nervy a deprese a tak vůbec. Stejně tak by mě zajímalo, co přesně mi tam vadí, protože to jenom cítím a nevím proč. Možná to zní fakt debilně, ale je to tak. Má cenu hledat si něco jinýho? Nevyjde to nakonec nastejno?

Skoro celé dva týdny jsem se prakticky jenom válela v posteli, pila čaje, brala léky. První dny mi bylo tak zle, že jsem si nedokázala ani číst a skoro nic dělat. Pořád se necítím úplně fit, ale tak co se dá dělat... V neděli dopoledne mě vzbudila máma, že se mám obléct a odvézt bráchu do nemocnice. V sobotu hrál fotbal a s někým se srazil nebo co a do druhého dne mu koleno pěkně nateklo. Takže jsem poslední dny svého volna trávila v nemocnici. V pondělí ráno (vážně jsem musela vstávat asi v sedm hodin ráno, omg) jsem tam s nim musela znova pro neschopenku, ale tak aspoň jsme si dali k snídani pizzu. V úterý jsem tam pro změnu vezla nejlepší kamarádku jeho mladý, která údajně narazila do lavice ve škole, když utíkala před pavoukem. Teď jsou oba o berlích, ale nevím, kdo z nich je větší dřevo.

Tohle je rozdíl jednoho týdne. Neptejte se, co jsem dělala v době nemoci venku. Měla jsem problémy týkající se neschopenky, státního svátku a sociálky, takže mě nemocnou nutili chodit po doktorek a úřadech, nádhera...


Dočetla jsem Bábovky a ještě pořád jsem nebyla schopná dopsat recenzi na Všechny malé zázraky. Jsem na sebe celkem naštvaná, že nedokážu dělat nic smysluplnýho. Protože mě tohle tvoření a psaní baví, ale práce ze mě vysává veškerou moji energii. Moje dny jsou jako - práce, spánek, deprese, práce,... a pořád dokola. Je tohle správný? Něco mi chybí. Kamarádi. Přítel. Láska. Sociální interakce mimo práci. V pondělí jsem sice byla s kámoškou ze střední v Plzni a já nechci být nijak nevděčná, jsem ráda, že nám to konečně vyšlo, ale i tak mi to přijde hrozně málo. Vidíme se jednou za několik měsíců a s nikým jiným se prakticky nevídám (když nepočítám, že vezu bráchu do nemocnice, že).

Včera (vlastně už dneska ráno) jsem vyšla po šichtě z práce, natěšená, že sednu do auta a konečně pojedu domů, ale to nadšení mě po otevření dvěří přešlo. Nejdřív jsem si myslela, že jsem si spetla dveře a omylem vešla do Narnie, ale ne, opravdu jsem byla před kasinem, kde bylo nasněženo. A kdybyste mě znali, pochopili byste, že jsem se v tu chvíli skoro rozbrečela. Musela jsem se zdržovat na parkovišti odklízením sněhu z auta a potom se táhnou za kamionama na napřed mírně zasněžené silnici a následně už jenom po mokré silnici. Ze sněhu se cestou domů stala studená voda a cestu pokrývaly jen samé listy, které vítr násilím shodil ze stromů lemujících silnici. Tohle počasí je prostě hnus. A já vážně nemám ráda zimu. A tohle ještě není všechno, co mě poslední dobou tak moc leze na nervy. Vždycky se něco najde, protože život dokáže být hodně kreativní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 10. listopadu 2016 v 16:00 | Reagovat

och áno, život je vážne kreatívny 8-O občas až veľmi

2 Niki ^^ Niki ^^ | Web | 10. listopadu 2016 v 20:35 | Reagovat

jej... já kdysi měla taky z práce strach a hrůzu :) ale ten šéf byl totální blbec co na mě od rána do večera jen křičel :D a já vždy když jsem nemocná tak doma ten čas skoro nejsem protože lítám taky po doktorech a pak když už mám doktory, tak letím do lékárny pro recept :D a ten rozdíl jednoho týdne.. hruza :D

3 Niki ^^ Niki ^^ | Web | 10. listopadu 2016 v 22:12 | Reagovat

Ahoj, já většinou na ty pohledy píšu takovou tu klasiku - jméno, kde bydlím, kde studuji , koníčky.. třeba o nějaké oblíbené knize :D Dále posílám většinou bez obálky (pokud to není nějaká pochybná země kde bych se bála aby cokoliv vůbec dorazilo). Když jdeš na poštu a řekneš že chceš poslat třeba pohled do Ruska tak ti paní poradí - resp. ti řekne 27 kč nebo 32. Nebo tam jenom dojdi a řekni že chceš známku do zahraničí za 27 :) (po celým světě můžeš posílat za 27 pozemní cestou, letecky za 32 ) stejně ale vždycky chtěj jen tu za 27Kč (obvykle se jí říká E známka) protože se to háže do jednoho pytle :) Snad to chápeš, kdyby něco klidně se ještě zeptej :D

4 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 10. listopadu 2016 v 22:26 | Reagovat

nádhera

5 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 15:30 | Reagovat

Z těchto stavů se můžeš dostat klidně do nemocnice, jako já. Také jsem měla nervy, stres atd.. z práce, našla jsem si jinou a vše se obrátilo k lepšímu :-) takže doporučuji najít si jinou a zkusit to prostě jinde :-)

6 buttercup buttercup | Web | 12. listopadu 2016 v 12:20 | Reagovat

hej s tou prácí, vůbec netušíš, jak moc ti rozumím. mě v mojí minulý práci držely fakt doslova jenom cesty autobusem s jedním hezkým borcem, díky tomu jsem tam vydržela tři měsíce, jinak bych byla pryč daleko dřív, ale co je moc, to je moc a věř mi, že ti to za ty nervy nestojí, takže jestli budeš mít příležitost, vykašli se na to a radši jdi do jiný práce, přece se nebudeš takhle trápit, sakra.
jááj, nezávidím bráchovy to koleno :/ já zrovna s koleny nikdy nic neměla, ale teď nedávno jsem normálně šla po chodníku a nejdnou mi v tom úplně píchlo, prostě z ničeho nic, vůbec nechápu. myslíš, že stárnu? lol :D třeba je to tím :D :D každopádně jsi hodná, že jsi bráchu vzala do nemocnice, doufám, že bude brzo v pohodě :) pizza k snídani, to je můj štyl, to je nejlepší! :D :3
ty fotky jsou boží, takovej kontrast :D tenhle týden byl vážně vtipnej co se toho počasí týče. :D
hej nebuď na sebe naštvaná, borec. když to nejde, tak to prostě nejde, já si na ty recenze počkám, neboj :3 těším se, jakej máš názor na zázraky, protože já tu knížku mám hodně ráda, však víš. :D a o těch bábovkách jsem taky už slyšela z několika stran a vůbec nemám páru, o co go, takže se těším, jak si tom počtu :D
souhlas jak nikdy, to počasí stojí úplně za hovno :D už se nemůžu dočkat, až v něm budu dělat závěrečky, muahah. :3 :D skvělej článek brácho, jako vždycky! :) ♥

7 steel32 steel32 | Web | 13. listopadu 2016 v 9:31 | Reagovat

sharuju ten pocit s prací docela, akorát se školou :D jako podle mě zkus najít něco novýho, práce určitě existuje nějaká aby bavila, ne aby ses tam trápila, je to práce přece! :D
a šikovnej brácha s kámoškou :D docela bych je vysmála, jak jsou oba o berlích :DD (jsem milá as hell co :DD)
ale jako fakt, nemít radost ze života a žít v takovým stresu není dobrý :( držím palce ale, ať se to nějak změní! :)))
btw. ten sníh!!! jsem z něj měla takovou radost, že jsem vstávala o 3h dřív abych se na to šla mrknout :DD

8 Ter. Ter. | Web | 13. listopadu 2016 v 12:41 | Reagovat

S tou prací je to vždycky tak hrozně složitý. Máma skoro celej život dělala něco, co jí nesedělo a kde byla nešťastná. Teď je jí přes čtyřicet, má už bůhvíkolikátou práci, a stejně to není úplně ono. Nicméně pořád se drží a hledá a zkouší další věci - a přesně to bych ti poradila. Zkus si sednout, třeba si sepsat nějaký pro a proti svojí současný práce, podívat se po inzerátech a zkusit něco jiného. Tyhle nervy a stres nenesou nic dobrého, abys z toho potom neměla nějaké vážně problémy, to by byla škoda. Držím palce a doufám, že se z těch stavů brzy dostaneš! :-)

9 Monica. Monica. | Web | 13. listopadu 2016 v 20:00 | Reagovat

Ajaj, nemocnice. To ti fakt nezávidím, ale musíš to brát s humorem. Buď ráda, že o berlích nejsi ty, to by bylo mnohem horší, věř mi. Moje zážitky s berlema bych nejradši nadobro vymazala. Ono celkově tohle počasí je neskutečně depresivní a člověk vidí všechno špatný i ve věcech, který špatný nejsou. Zkus se od toho odpoutat nebo si prostě říct, že ten život není špatnej, že je to jen tím počasím (achjo, psycholožka ze mě asi dneska nebude).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama