Mám blackjack v kolonce věk

8. října 2016 v 21:05 | Ev. |  Poznej autorku blogu

Jednadvacet. V mém životě se teď všechno točí kolem hazardních her, proto ten název. Dnes je ten den, kdy mám narozeniny a pro tuto "slavnostní" příležitost jsem si připravila speciální článek. I když spíše tuším, že to vlastně nikoho nezajímá, ale tak pro jistotu, aby internet věděl, že existuju, odhalím opět něco o sobě. Jako bych to nedělala celou dobu a celou dobu nedoufala, že tenhle blog neobjeví někdo, kdo mě zná ve skutečnosti, i tak prostě nikoho nezajímám, probuď se sakra! :D

Aby tenhle článek byl alespoň trochu zajímavý, pár týdnů jsem sbírala a vymýšlela nějaké podivné fakty o mojí osobě. To bude první část. Druhá část bude narozeninový tag, který se mi jevil více než vhodný k této "významné" události. A na konec přihodím i nějaké krásné fotky z mého dětství, aby toho nebylo málo. Stejně by mě zajímalo, jestli tohle někdo přečte... :D


1. Jako malá jsem házela antibiotika za gauč
Už si však nepamatuju, jakou to mělo dohru. Možná to byla ta angína, se kterou jsem pak musela do nemocnice a skoro i pod kudlu. Prostě jsem nedokázala polykat prášky. Jsem na sebe hrdá, že už jsem se to jakž takž naučila, i když pořád mi to docela vadí. Ale když mě bolí břicho při dámských problémech nebo mám horečku a je mi špatně, dobrovolně ten prášek spolku, protože jsem zjistila, že někdy je to prostě lepší, než to někam zahazovat a schovávat před rodičema.

2. Přibližně od roku 2005 jsem sledovala Formuli 1, v roce 2008 jsem přidala fotbal, od 2010 to byl už jen fotbal
Tohle by nejspíš nezní až tak divně, když místo "byla jsem posedlá" napíšu "sledovala jsem". Ano, pamatuju si naprosto přesně, jak jsem F1 byla naprosto posedlá. Všude jsem měla jezdce, táta to sledoval se mnou, takže mě v tom vlastně trochu podporoval. A já? Já jsem to vnucovala všem okolo mě. Teď až mi dochází, jací chudáci všichni moji příbuzní (brácha, bratranci a sestřenice) byli. Kamarádů jsem moc neměla. To se nezměnilo. Ten přechod mezi formulí a fotbalem si moc nepamatuju, ale éru fotbalu si pamatuju až moc dobře. V podstatě to bylo něco podobného jako s formulí. Na střední jsem měla kámošku, která sledovala hokej, já zase fotbal. Vlastně jsme tím byly obě hodně posedlé a tak jsme se v tom takhle navzájem podporovaly. Pořád mám v pokoji plakáty, fotbal už však sleduju hodně okrajově.

3. Byla jsem "zamilovaná" do kluka, na kterého jsem se nebyla schopná ani podívat
Natož ho třeba pozdravit, že... Asi jsem si udělala u nás na vsi slušnou ostudu v naivní představě, že tohle je ta láska, o které všichni mluví. Možná si naivně myslím, že jsem trošku šanci měla, ale byla jsem fakt blbá. Když jsem se dozvěděla, že se rozešel se svojí holkou, cítila jsem se trochu lépe a snažila jsem se s ním trochu navázat kontakt. Přes internet, samozřejmě. Tenkrát jsem se ho a jeho kámoše (kterej se ke mě choval docela hezky a já jsem za to ráda) ptala, jestli jdou na Ektora. Ano, opravdu jsem šla na koncert Ektora. Jeho kámoš mi napsal, že asi ne, protože mají druhý den zápas, ale nakonec se tam objevili a víte co já? Až doma mi došlo, že jsem možná měla zkusit jít za nima a jako normální člověk s nima hodit řeč. Jenže já normální nejsem. Vážně mi to došlo a druhý den. Bylo by toho na vyprávění mnohem víc, ale vím, že ani tohle nikoho nezajímá, takže hurá na další fakt (který taky nikoho nezajímá, jupí).

4. Nikdy jsem neměla sushi, steak nebo pořádnej burger
A nikdy jsem nejedla spoustu dalších jídel. Ono to trochu souvisí s tím, že nemám kamarády a tím pádem nemám ani s kým jít na jídlo a sama prostě nikam nechodím. Ne, že by mi to bylo trapný, že jdu sama, ale že je mi to nepříjemný a necítím se sama na veřejnosti moc dobře. V mekáči jsem jedla dvakrát, nenadchlo mě to, např. v KFC a dalších podobných fastfoodech jsem nejedla nikdy.

5. Vytvářím si v hlavě imaginární vztahy s pro mě cizíma chlapama, často dojde i na svatbu
Tohle mi přijde HODNĚ divný. Pokud mi někdo napíše, že to dělá taky, možná se mi trochu uleví... Každopádně nejde jenom o celebrity, může to být i někdo z mého okolí. Ok, ne že může, byl to i někdo z mého okolí. Jediné, co mě trochu uklidňuje je, že to je vždycky jenom jeden, nikdy ne dva najednou. Přesně tohle výsledek toho, když nemáte skutečný život.

6. Jsem narozená v roce 1995, ale ráda si ujíždím na 90kových hitech, některé dokonce miluju
Není to věc, za kterou bych se nějak styděla a nejspíš to není ani nijak divný, jen jsem to chtěla někomu sdělit, tak aby to někdo věděl, víte co... :D A musím uznat, že kdybych si musela vybrat, jestli do konce života budu moct poslouchat jenom dnešní hudbu nebo jenom tu z devadesátých let dvacátého století, zvolím si raději druhou možnost. Některé osmdesátky jsou taky fajn.

7. Líbí se mi strašně divní a MALÍ chlapi (cca 175cm max.)
Jestli se tomu ještě dá říkat chlapi... Myslím, že už v mém F1 období jsem to trochu měla, ale s fotbalem se to zhoršilo a dneska mi přijdou malí chlapi strašně roztomilí. Asi to není moc praktické. Mít doma stejně velkýho chlapa jako jsem já, kdo by pak dosáhnul na nejvyšší příčku regálu v obchoďáku? Já mám asi 167cm, nejspíš nemám právo, aby se mi líbili takoví mrňousové, ale co s tím udělám? Když dám jako příklad, tak ve formuli moje bývalá láska třeba Fernando Alonso (171cm), ve fotbale např. David Villa (175cm), Cesc Fabregas (175cm), Tino Costa (176cm) nebo Pablo Piatti (163cm) a ze současnosti třeba Elyas M'Barek (175cm) a Marcel Nguyen (165cm) a ten kluk z 3. bodu byl asi tak stejně velkej jako já. Chtěla jsem to udělat hezký i s fotkama, ale nejspíš byste se sděsili, takže aspoň takhle. Občas se objeví i někdo vyšší, ale to je poslední dobou vážně jenom občas.

8. Neumím přijímat komplimenty
Možná je to tím, že se mi jich za celý život moc nedostávalo. Tuhle mi jedna holčina v práci pochválila šaty a já tak tak ze sebe vypravila nějaké děkuju. Neumím na tohle reagovat a je mi divně, když mi někdo něco pochválí. Nedej bože když někdo pochválí mě. To se mi v práci stává taky. A taky se mi v práci stává, že mi někdo řekne Evičko. Ok, asi to snesu líp než když mi někdo řekne Evo. Nemám ráda tenhle tvar mého jména. Ale když mi říkají Evičko i nadřízení? Eh... U jednoho mi to přijde hrozně kjůt, on je celkově takovej fajn a mám z něho dobrej pocit, ale jinak...ehm... Říkali mi tak i někteří učitelé na střední. I tohle mě docela dostává do rozpaků.

9. Miluju focení a zachytávání určitých momentů, ale zároveň je mi hrozně trapný fotit někde, kde jsou lidi
A tomuhle já už říkám celkem problém. Já celkově nemám ráda něco dělat, když jsou kolem lidi. Nejspíš se to budu muset odnaučit, protože chci normálně fungovat a normálně chci fotit i třeba někde na ulici.

10. Jako děti jsme si hráli na Kobru 11 a Medicopter 117
Tím množným číslem myslím hlavně mě a bráchu a naše dvě sestřenice, se kterýma jsme se vídali jako děti nejvíc. Tyhle dva seriály byly asi naše dva neoblíbenější a dvě věci si pamatuju jako včera. Když jsme přespávali u prarodičů, spali jsme v ložnici, která byla rozdělená na dva pokoje. Asi v půlce pokoje byli nějaké skříně a nakonci nízký peřiňák. Neumím to popsat, ale my jsme prostě ten peřiňák přeskakovali (na jedné straně stála postel, takže jsme na něj úplně s klidem vylezli) a cítili jsme se úplně jako Semir. Babi nám vždycky vynadala, že děláme bordel, ale my jsme tak prostě byli nejspokojenější. Dělali jsme ještě další různý věci, myslím, že spostu dětí si takhle hrálo na policajty. Další věc je, že jsme lezli do auta zaparkovanýho v garáži a dělali jsme, že je to helikoptéra. Cítili jsme se hodně drsně.

11. Neumím jíst příborem
A na závěr takový ne moc ale ani málo divný fakt. Od určité doby jím převážně vidličkou. A převážně z misky. Polévky ani moc nejím, ale když už, tak na ty si samozřejmě vezmu lžíci. Problém pak je, když jdu náhodou do restaurace a přinesou mi nůž a já nevím, co s tím. Já uměla jíst příborem, jen jsem pak přestala používat nůž a prostě jsem to zapomněla, no bože.

1. Kdy máš narozeniny?
Překvapivě 8.10. - což znamená dnes, neboli v den vydání tohohle článku.

2. Kolik Ti je let?
21

3. Co je Tvůj nejlepší dárek, který jsi dostala?
Nepamatuju si, že bych někdy dostala něco, z čeho bych byla tak moc nadšená, abych si to zapamatovala považovala to za nejlepší dárek k narozeninám.

4. Měla jsi/budeš mít nějakou párty? Pokud ano, jakou?
Nikdy jsem si na nějaké párty nepotrpěla a vlastně ani nemám s kým slavit, ale tenhle rok to nejspíše zkusím. Každopádně mám o víkendu volno až 22. a do té doby se může hodně změnit, takže nevím.

5. Jak obvykle slavíš narozeniny?
Dřív k nám jezdila mámy sestra s rodiči a dětma, což pro mě znamená teta se sestřenkama a děda s babi. Kdysi ještě i prababi. Teď jezdí převážně jen teta, občas strarší sestřenka a někdy i baby, která je tak trochu blázen (to je na dlouhý povídání) a mladší sestřenka má lepší zájmy (kluky a tak). To jsou takové ty super "oslavy".

6. Kolikáté narozeniny byly ty nejlepší?
Když o tom tak přemýšlím, tak v minulosti jsem byla naprosto nadšená z dortu k mým 15. narozeninám se znakém mého oblíbeného fotbalového klubu. Ano, opravdu jsem byla tak moc praštěná. Takže nejspíš to byly tyhle, já narozeniny nikdy nijak zvlášť neprožívala. Avšak kdyby se mě někdo zeptal na nejhorší narozeniny, tak jsou to ty dvacáté.

7. Kdybys měla neomezený rozpočet, jak by vypadaly Tvé narozeniny?
Kdybych měla někoho dalšího, tak bych s nim/nimi vyrazila slavit někam do ciziny. Možná Las Vegas, to je takové typické místo, kam se jezdí slavit. Ale raději bych nejspíš na oslavu narozenin jela třeba do Valencie nebo Mnichova, mělo by to pro mě mnohem větší význam. A s neomezeným rozpočtem bych si nakoupila všechny důležité věci. Třeba BMW, oblečení a kosmetiku, telefon, foťák, počítač, prostě všechno, na co peníze nemám.

8. Co si přeješ k narozeninám?
Posledních pár let si nepřeju nic kromě nějakého toho štěstí v podobě třeba kamarádů nebo přítele, ale to mi nejspíš nikdo nedá. Nějaké dárky už se u nás moc nevedou, vždycky dostaneme jenom peníze.

9. Kdyby tohle byly poslední narozeniny, co bys dělala?
Budu nejspíš znít hodně rouhačsky a depresivně, ale nejspíš bych se jenom těšila na ten konec. Chápu otázku ve smyslu toho, že dalších už se nedožiju.

10. Ukaž nějakou fotku z tvých narozenin.


11. Máš nějaké narozeninové tradice?
Nejspíš 5. otázka. Padesátikoruna (někdy dá dokonce stovku) a levná bonboniéra od babi, nějaké sladkosti od tety a chlebíčky s dortem (ani jedno nejím).

12. Co se hodně změnilo od posledních narozenin?
Zlomené srdce se pomaličku léčí, ale nejspíš to bude chtít ještě pár let, snažila jsem se začlenit do společnosti, docela neúspěšně, ale mám práci (zatím) a alespoň trochu nějakou tu budoucnost. Jinak je vše při starém.

13. Udělali Ti někdy kamarádi party jako překvapení?
Nemám kamarády.

Z následujících fotek můžete poznat, že jsem byla velmi talentované dítě. Přes můj nízký věk jsem již četla, jezdila na koni, řídila vysokozdvyžný vozík nebo prováděla truhlářské práce. Novější fotografie radši ani zveřejňovat nebudu. Možná někdy příště. Tohle je jen hrstka fotek z mých prvních let na tomhle světě. Vybírala jsem pouze z těch, co už mám naskenované a uložené na disku.

já jsem to mimino v kočárku, kdyby to náhodou nikdo nepoznal

můj ďábelský úsměv

tak děti, takhle kdysi vypadal sníh





a taky jsem trochu pila, ale pst



na narozeniny jsme se všichni povinně fotili u dortu
rodiče nejspíš nutili bráchu nosit oblečení po mě, ještě že mu to bylo jedno

a na závěr moje oblíbená fotka, kde jsme všichni z tátovo strany - bratranci a sestřenice, já jsem ta vepředu s tim stylovým autfitem


Tímhle bych tenhle dlouhý předlouhý článek ukončila. Doufám, že si alespoň někdo přečte nezajímavé informace o někom, koho vůbec neznají a kdyby ne, tak si to možná za několik let přečtu já a budu se asi hodně divit. Tak už to ale v životě bývá. Vždycky, když si čteme, co jsme před několika lety dokázali napsat veřejně na internet, nestačíme zírat. Chci udělat ze svého blogu místo, kde jsem to opravdu já a je mi asi jedno, kdo si to přečte (tohohle nesjspíš budu jednou litovat, ale co už). Děkuji všem, co jsou součástí mého bídného života, i když jen přes internet. Děkuji všem, co čtou můj blog a co komentujou moje často zbytečné články o ničem. Mám vás ráda a doufám, že se alespoň s některými z vás uvidím i ve skutečnosti, byl by pro mě úspěch už to, že by se se mnou někdo vidět chtěl. S láskou

vaše již jednadvacetiletá Ev. ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 steel32 steel32 | Web | 9. října 2016 v 12:04 | Reagovat

hej ty rebel, házet antibiotika za gauč :DDD jako taky sem je nedokázala polykat, ale sakra, tenhle fígl mě nikdy nenapadnul :DD
s tím klukem si nic nedělej, od osmý do prváku sem byla zakoukaná do kluka ze školy a na moje balící finty byl facepalm málo :DD
ale s tím 5. bodem sakra :DDD můžu tě ujistit, že každou noc usínám s tím, že si představuju jak mám krásný vztah s kisem z knb (postava z anime) :DDD sice je z pixelů, ale bitch pls, náš vztah nám můžou všichni závidět!!! :DDD
ale s tou 11. si mě rozsekala :DD to je fakt možný? :DDD
jinak koukám, že naše oslava narozek vypadá podobně :DD aka rodinný a hrozně zábavný "oslavy" :D bože, proč všichni nemůžou ignorovat, že mám někdy vůbec narozeniny? :D
a ty fotky jsou hrozně kjůůt!!! :D
a happy b-day!!!! <33
jo a taky... sníh? co to je? o.OO

2 Ter Ter | E-mail | Web | 9. října 2016 v 12:49 | Reagovat

Klasicky se mi ten komentář smazal, takže ho píšu znovu. :) Super článek. S tím faktem č.5 si nedělej starosti, já to tak taky občas mám ty imaginární vztahy. :) Jinak jsem byla vždycky fanouškem Alonsa ve formulích, tak to máme společné. :) Moc se mi líbí jak jsi tady použila ty dětské fotky, které jsou prostě neskutečně roztomilé! :) Hrozně mě pobavil ten komentář s tím sněhem. :)

Opožděně přeju všechno nej!!! ♥

3 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 10. října 2016 v 11:19 | Reagovat

Moc hezkej článek! Takhle vypadal sníh mě trochu rozesmutnilo, už nikdy tady nebudou takové zimy jako tehdy. Jinak všechno nejlepší a hlavně ať se ti daří :).

4 cincina cincina | Web | 11. října 2016 v 18:28 | Reagovat

Super článek:D Moc se mi líbí ty weird fakty o tobě:) Ony asi nejsou až tak divné... některé jsou spíše zajímavé:D Já se divím, že jste si v dětství hráli třeba na Kobru 11:D Já jsem o rok mladší než ty a tohle mě úplně minulo. My jsme si hrávali na Špiónky (běželo kdysi na Fox Kids:D)...
Imaginární vztahy si vytvářím taky:D Na to přece nic divného není...ne?:D
Heh, ty třeba nikam moc nechodíš na jídlo, ale já kdysi dávno měla třeba problém jíst na veřejnosti. Myslela jsem si, že se na mě někdo dívá a nebo jsem měla problém jít za prodavačkou a říct si o jídlo:D Teď už mi to problém nedělá, ale stejně jsem celá taková nesvá:)

5 Heaven Heaven | Web | 12. října 2016 v 15:23 | Reagovat

Krásný článek :D 5 a 6 máme společnou :D Jinak všechny ty fakty jsou vážně zajímavý :) A fotky roztomilý! :D

6 Heaven Heaven | Web | 12. října 2016 v 15:24 | Reagovat

[5]: : A opožděně všechno nejlepší k narozeninám! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama