28-10-2016

28. října 2016 v 21:38 | Ev. |  Deník
21:07
Prý je dneska nějaký státní svátek. A lidi si užívají prodloužený víkend. No, i já mám prodloužený víkend, ale jenom jako marod. Je mi zle tak, že si skoro nedokážu ani číst. I tak jsem se rozhodla sebrat všechnu sílu a napsat článek. Bohužel na víc, než nějaké kecy z mého života se nezmůžu.

Minulou sobotu jsem slavila narozeniny. Přijela mi kámoška, která bydlí skoro 200km daleko. Jeden kluk si přived svojí holku, která byla vážně fajn a jsem s ní domluvená, že mě někdy konečně vezme na soubor. Už jsem to plánovala před několika měsíci, ale nechtěla jsem tam jít sama. A teď vzhledem k tomu, že soubor je v pátek večer, tam stejně nemůžu jít, protože pátky jsem v práci. Jinak byla oslava celkem fajn, pila jsem, ale druhý den mi ani nebylo špatně, bavila jsem se tak, že jsem i sama dokázala začít rozhovor (tohle se mi vážně nestávalo ani pod vlivem alkoholu), a tak celkově se prostě pořád nepřestávám překvapovat.

V neděli jsem vezla tátu a jeho kamaráda a mojí ředitelku ze základky do Plzně na koncert (nebo co to vlastně bylo) s tím, že jsem je vysadila kousek od náměstí a já hrdinka se vydala na kraj města do Olympie na nákupy. Z obchoďáku do města trefím, ale zpátky jsem to nikdy nezkoušela, takže jsem překvapivě zabloudila. Moje štěstí je, že můj smysl pro orientaci v prostoru není zas tak špatný a jenom jsem si to prodloužila přes Plzenec. Však jsem měla čas, tak výlet, ne? Na místě jsem si zašla do drogerky a dokonce si i něco koupila. Oblečení mě fakt nakupovat nebaví, tak jsem to vynechala, i když bych něco nakoupit potřebovala a zamířila do knihkupectví. To jsem si pečlivě prošla a rozhodovala se, jestli si nějakou knížku koupit i přes to, že jsem měla čtyři další objednané. Ano, koupila jsem si jednu. Plánuju článek, ale fakt mi není dobře, takže snad jednou...



Pondělí - aneb můj poslední volný den před prací = relax a snaha nemyslet na depresivní myšlenky, které z práce mám. Úterý odpoledne po probuzení - bolest v krku. Do práce jsem šla až na devátou, tak jsem si řekla, že budu ležet a nějak se toho zbavím. Ale jistě, proč ne. Mám dojem, že takhle mě v krku snad ještě nebolelo (snad jen kdysi, když jsem měla angínu a byla s ní v nemocnici, to bylo ještě horší). Nemohla jsem skoro ani mluvit, ale jsem hrdinka, do práce jsem šla, sice mi nebylo dobře, ale přežila jsem to tam až do rána. Měla jsem první zavíračku, takže jsem přijela domů někdy po sedmé ráno. Hned jsem volala tátovi, jestli by mi nezajel pro něco do lékárny a šla spát. Když jsem se probudila, bylo mi snad ještě hůř, ale i tak jsem do práce šla. A skoro tam umírala. Postupem večera jsem potřebovala víc a víc smrkat a potřebovala bych smrkat skoro nonstop a to u nás v práci opravdu nejde. Představte si, že smrkáte hostům do karet... Takže mi tam tak akorát tekla nudle, měla jsem horečku a skoro jsem nemohla mluvit. (poznámka jednoho kreténa tam - mluv nahlas - mě fakt dostala...a ty si třeba naser ty vole...)

Tak nějak jsem doufala, že mě to přejde, že si vezmu prášek a něco na krk, ale po včerejším probuzení, kdy mi snad bylo ještě hůř, jsem se na to vykašlala, našla na internetu číslo na recepci a zavolala tam. Víte někdo, jak strašně moc nenávidím telefonování? I tak jsem se překonala, dostala jsem na telefon pitbosse - Davida, díky bohu... Už v úterý jsem mu říkala, že mi není dobře, byl tam oba dva dny, tak to snad i musel vidět, a úplně vpohodě jsme se domluvili. Další věc, kterou ještě budu muset překonat a vyřešit je doktorka. Potřebuju neschopenku a doufám, že mi ji ještě napíše. Vůbec mi totiž nedošlo, že je v pátek svátek, protože mi v práci nějaký svátky neřešíme (jenom ty Bavorský), většinu času spíš ani vůbec nevíme, co je vlastně za den.

Musím říct, že jsem se na tenhle víkend docela těšila. Teda před tím, než jsem se v úterý probudila. Pak už mě jenom děsilo, že jestli se mi ta rýma (nebo co to mám za nemoc) zhorší, tak tam umřu. Nejsem blázen, co se těší o víkendu do práce, která ho navíc tak stresuje, ale máme halloweenský večírek s živou hudbou a minule na Oktoberfest to tam bylo fajn, ale tak třeba by mě to akorát zklamalo. Teď už se děsím jenom pondělka a toho, jak se to bude všechn vyvíjet dál, protože já ještě nikdy v práci nemarodila, ach bože nervy ze všeho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 29. října 2016 v 9:32 | Reagovat

Vidím, že jsi hodně v zápřahu tak jako jindy. No nezávidím ti nic z toho. Ale to je bohužel život. Z doktorky si nic nedělej. Neschopenku ti může vypsat i zpětně :).

2 Ter Ter | E-mail | Web | 29. října 2016 v 13:15 | Reagovat

Mrzí mě, že si takhle omarodila, ale zase na druhou stranu se v tomhle počasí člověk nesmí divit. Já jen čekám, kdy to přijde i na mě a doufám, že teď ještě ne, protože na to nemám absolutně čas. :D Jinak jsem zvědavá na ten článek o knihách, takže doufám, že ti bude co nejdříve lépe. :)

3 buttercup buttercup | Web | 29. října 2016 v 15:32 | Reagovat

hej v olympii pracuju!! :D :D nejspíš asi v jiné, ale stejně, jak jsem si přečetla to slovo, tak mi málem zaskočilo. :D teda vlastně bych spíš měla říct, pracovala jsem, heh, ale to je fuk. :D
jinak souhlasím s ter, s tímhle počasím se není čemu divit, sama se tady trápím s rýmičkou a kašílkem, tak ať je nám oběma co nejdřív líp! :D :) budu se těšit na ty knížky! :3

4 Jenna D. | jennadewan-tatum Jenna D. | jennadewan-tatum | Web | 30. října 2016 v 8:57 | Reagovat

Ta rýma je děsná no, ale neboj ty to všechno v klidu zvládneš. Pondělí se neboj :)

5 steel32 steel32 | Web | 30. října 2016 v 9:27 | Reagovat

tak hlavně ať je brzo lííp! :)
lol, já se ztratím i na cestě, po který můžu chodit 3x každej den :DD já jako navigátor jsem fakt katastrofa :D
a s těma knížkama úplně soucítím :D to je závilost, potřebuješ všechny přece!! :D
a s těma doktorkama mi taky příjde, že zrovna když tam potřebuju tak je nějakej hloupej svátek nebo má zrovna dovolenou :D

6 Elík Elík | Web | 30. října 2016 v 21:12 | Reagovat

Tak snad ti bude bezy lépe:)... Jinak pěkný článek:)

7 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 31. října 2016 v 10:00 | Reagovat

Ten týpek, který měl poznámky asi nikdy nepracoval, když mu bylo zle. Taky jsem šla do práce, když jsem v noci zvracela a bylo mi zle, protože jedna kolegyně ráno volala, že nemůže přijít a jediná možnost jsem byla já, a jelikož jsem nechtěla nechat kolegyně na holičkách, tak jsem šla :-) Jo, jinak v práci taky jedeme svátky nesvátky, kdo jiný by se o ty babičky a dědečky taky  staral, že? :-)
Taky si chci koupit spoustu moc knížek, ale dočkám se jich snad až o Vánocích, protože moje výplata je skoro vždy hned fuč a vůbec nechápu, jak jen to dělám :-D

8 Infinity Infinity | Web | 1. listopadu 2016 v 0:43 | Reagovat

Hlavně se brzy uzdrav! Moc moc držím palce, musely to být hrozné chvilky v práci, když ti bylo tak zle. :(
Na článek o knížkách se hrozně moc těším! <3

9 Baryn Baryn | Web | 1. listopadu 2016 v 14:59 | Reagovat

Snad ti bude brzy líp :) já bych asi volala do práce rovnou, že v tomhle stavu ne-e ... sice mám své momenty, kdy si ráda hraju na hrdinku, ale mnohem radši se kurýruju v posteli. :D Jsi dobrá, žes to přežil a teď se v klidu vylež. :)

Nakupovat oblečení je pro mě utrpení :D většina mi nesedí,a  co mi sedí, to se mi nelíbí :D s knížkama to mám přesně jako ty. Akorát já si většinou nic z toho obchodu neodnesu, jen si poznamenám přání pro Ježíška nebo k narozeninám. :D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 1. listopadu 2016 v 18:26 | Reagovat

Ajéje, úplně to cítím, jak blbě ti je. Snad se brzy vyležíš.
K nakupování - vlastně by se mi docela hodilo, kdyby mě jako tebe nakupování oblečení nebavilo. Protože nakupovat pořád knížky a ještě k tomu oblečení se vcelku prodraží :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama