17-10-2016

17. října 2016 v 1:02 | Ev. |  Deník
0:11
Nebudu si nic nalhávat a narovinu přiznám, že s mojí aktivitou je to stále bídné. A to i přes to, že už si v práci začínám zvykat. Stále ale nevím, jestli tam na konci zkušební doby zůstanu. Nemám vůbec tušení, zda by pro mě jiná práce byla lepší. Hlavně nemám tušení jaká jiná práce. Dnes (neděle) mám volno, jedu svůj noční režim i mimo práci, protože nemá cenu to měnit, když v úterý jdu zase. Na zítřek nemám žádné plány a trochu mě trápí, že nedělám nic pro to, abych byla se životem alespoň trochu spokojená. Ráda bych třeba někam s někým zašla. To zní fakt určitě a naplánovaně. Ale buď není s kým, nebo se bojím zeptat, respektive se bojím odmítnutí, nebo nikdo nemá čas. Třeba vyrazím sama, někam se projít se psem a foťákem, protože to už jsem hodně dlouho nedělala. Užírají mě deprese, nikam se mi nechce a tak dále, to už známe.

Na druhou stranu dneska jsem se učila pracovat s bankomatem. Brácha byl kupodivu doma, tak jsme vyrazili do města, aby mi to ukázal, protože už to zkoušel a já jsem radši, když mi někdo řekne přímo, co mám dělat, než abych na to musela přijít úplně sama. Mám svoji výplatu a nebudu si lhát, jsem na sebe celkem pyšná, ale zároveň se nechci nijak přechválit, protože nic světobornýho jsem neudělala. Je to jen moje malé osobní výtězství. Následující dny se budu snažit část mých peněz zužitkovat a utratit. To opravdu nebude těžký úkol. Ale ten pocit, že si něco kupuju ze svých peněz. Já vím, že spousta z vás už dávno chodilo na brigády a já jsem opět ta opožděná, co si první peníze vydělala až v jednadvaceti. Nekažte mi mojí malou radost.

Dneska jsem si objednala mobil, protože ten můj mě už opravdu zlobí, ale nechám si ho jako záložní. Rozhodla jsem se pro o něco dražší než jsem si vždycky kupovala, protože si konečně vydělávám (určitě jste si toho ještě nevšimli) a chci telefon na lepší úrovni, co se foťáku a paměti týče, protože když si koupíte telefon za tři a půl tisíce, nemůžete čekat zázraky. Doteď mi to stačilo, ale řekla jsem si, že do toho ty peníze investuji, protože telefon používám poměrně často.


>>fotka opravdu není moje, ale až se zase dokopu k focení, tak budu přidávat i svoje, ale nebudou tak hezký - doufám, že to bude co nejdříve, mám focení ráda, ale poslední dobou na to nemám vůbec náladu<<

Další věc, do které plánuji investovat je můj notebook, který je už pár měsíců bez funkční obrazovky. To znamená, že je z něj vlastně stolní PC, protože si ho nemůžu nikam odnést, ledaže bych ho vzala i s televizí, kterou používám jako monitor. A to by bylo mírně nepraktické. Není to pro mě zas tak hrozná ztráta, vždyť jsem tak vydržela několik měsíců, ale ráda bych si počítač vzala i do práce, protože mimo víkendy máme více přestávek a mohla bych sesmolit nějaký ten článek. Takže až budu mít opravený počítač, slibuju, že budu víc psát. (všichni jsou určitě rádi, jupí) A protože mi přišla větší výplata, než jsem na první měsíc očekávala, pravděpodobně to bude již brzy.

To jsou dvě hlavní věci, které plánuju kupovat. Pak jsou tu knihy a protože jsem dostala stovku slevu na další nákup, musím toho využít a už vybírám nějaké čtivo, kterým obohatím svoji knihovničku. A protože jsem holka (alespoň bych měla být), snažím se tak občas i vypadat, chci si koupit něco málo na sebe a nějakou kosmetiku. Obojího mám opravdu málo a když se podívám do svého šatníku, ani trochu nemám pocit, že bych byla osoba něžného pohlaví. I můj brácha má víc oblečení než já. Tohle trojí by mělo být něco, do čeho budu investovat každoměsíčně.

Pak jsou tu věci jako jídlo, pojištění, telefon (neboli můj super tarif), beznín a nějaká ta ostatní zábava v podobě např. kina a další věci, na které jsem zapomněla. A teď se musím jenom odhodlat, abych si splnila to, co chci. Zní to velice a opravdově, ale já chci začít s naprostými maličkostmi, abych se otrkala, získala trochu seběvědomí a mohla se posouvat dál. A teď zním hrozně pozitivně, i když jsem spíše plná strachu a negativity.

A tohle je příklad, jak se z deníčkového článku stane článek, který by se mohl klidně jmenovat "Mé chlubení tím, co si vše plánuji pořídit za první výplatu aneb cítím se jako neskutečný boháč, i když jsem pořád stejně chudá". Takže abych to nějak uzavřela - barmana, který se na mě usmál a já z toho byla naprosto odrovnaná jsem od té doby skoro neviděla, včera než jsem odcházela z práce, jsem ho zahlédla, a dny předtím měl asi volno a předtím jsem měla zase volno já a celkově mě docela štve, že dělá na druhým baru a nemůže obcházet stoly, na kterých děláme, ale pořád budu doufat, že se nějak střídají (ne, určitě ne, takže smůla prostě). Zároveň mám pocit, že když jsem tam začínala a byla ze všeho naprosto vystrašená, tak šel kolem mě a něco mi říkal, ale nevím ani, jestli to byl on, ještě abych si pamatovala, co mi říkal, v tu chvíli jsem měla jiné problémy. Já taky musím mít pořád nějaký problémy. Ale - máme tam taky jednoho pitbosse, kterej mi přijde naprosto kjůt(to je hrozný slovo, ale mně se líbí :D ). Pitboss je něco jako můj nadřízený, jsou to lidi, co nás na place hlídají a rozdělují nás na stoly atd. Ne, že by se mi on úplně líbil, ale je takovej zvláštní a je na mě milej a celkově jsem ráda, když tam je, protože mi to tam zpříjemňuje a že takových lidí moc není. Radši bych to nechala na jindy, protože je to něco, očem bych se moc rozepisovala a nejspíš to ani nikdo číst nebude... :D Necháme to jen u té výplaty, protože já a chlapi, to je na hodně dlouho. Moc hrotím, já vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 17. října 2016 v 12:55 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem si našla práci, která mě baví a vím, že tam chci zůstat. To není jako když jsem měla brigádu, že chodím s odporem...fakt se do té práce i těším :-) Doufám, že se nějak rozhodneš :-) Co se týče peněz, taky většinu utratím, ale fakticky za věci, které potřebuji a to nutně. Třeba jsem si také koupila mobil, za desítku Honor 7 fantasy silver dual, už jenom kvůli tomu bezvadnému foťáku - 20 mpx :-D
Hned bych s tebou vyrazila ven fotit... už delší dobu se chystám, ale samotné se mi nechce, chjo. :-D Ale asi dneska vyrazím s kamarádkou, tak se těším :-D

Jojo, knihovnu si chci taky rozšířit - i když už to nemám kam dávat :-( - zrovna mám vybrané dvě psychologické knížky "Tichá holka" a "Můj život s úzkostí" :-)

Tak to má být! Plň si své cíle, i kdyby to měly být maličkosti! Taky to tak dělám, jako je například návštěva Národního divadla... víš, je to strašně krásný pocit..vidět, že si jdeš za tím, co chceš. A člověk k tomu opravdu potřebuje peníze... a já jsem teď tak šťastná, fakticky šťastná :-)

Jak to popisuješ, to je boží. Taky jsem vždycky z někoho takového odrovnaná (napíšu o něm kilometrovej článek, ale pak si řeknu, koho to vlastně zajímá? :-D ) nakonec to nevydám, protože prostě.. to není vůbec nějak zajímavý :-D Takže jsme na tom nějak podobně, hihi :-D

2 Olja:) Olja:) | Web | 17. října 2016 v 21:56 | Reagovat

Gratuluju k výplatě, odvedla si kus práce, takže si to pěkně všechno kup za odměnu :3
A se životem určitě nemusíš být nespokojená .. však práce lepší se určitě brzo najde a nebo se ti třeba nakonec zalíbí tahle.
Podle mě se vůbec nemusíš bát někomu napsat o to kafe nebo procházku, někdo se vždycky najde s kým by se dalo jít :3 držím palce!

3 cincina cincina | Web | 17. října 2016 v 22:27 | Reagovat

Já když s někým chci někam jít, tak se zeptám. Jasně, někdy mi taky připadá, že se otravuju nebo že se "vtírám", ale na druhou stranu mě napadá, že třeba toho člověka potěším, když se ho zeptám, jestli někam nechce jít:) Uvidí, že mám zájem ho vidět. A když se objeví zpětná vazba, tak je to skvělé:) Určitě bych se nebála někoho oslovit.
No, já teď chodím do školy, ale od příštího týdne se mi pomaličku rozjede práce:)
Já to neberu jako chlubení. Je to prostě seznam věcí, které vážně potřebuješ. A řekla bych, že zrovna mobil a počítač jsou hodně důležité položky, protože obojí používáme denně a už se bez nich skoro neobejdeme:)

4 buttercup buttercup | Web | 18. října 2016 v 11:55 | Reagovat

strašně jsem se smála u toho, jak jsi psala s tou výplatou, hih. :D :D já mám vždycky úplně stejnej pocit a vyloženě nachystanej seznam věcí, který mám v plánu si koupit a potom, když už tu výplatu mám vážně na účtě, bum, jako kdybych v té hlavě neměla vůbec nic a nakonec ty těžce vydělaný prachy utratím rychleji, než se stihnu  dvakrát rozmyslet, navíc za úplný blbosti. :D no a copak, copak, ten barman? no budu držet palce, sestro! :D určitě potom updatuj jak se to vyvíjí!

5 Elle Elle | Web | 22. října 2016 v 19:55 | Reagovat

Gratuluji:)
Až si pořídíš věci, které potřebuješ, začni co nejdříve šetřit (třeba na vlastní bydlení), já s tím ve 21. letech začala a bylo to vážně to nejlepší rozhodnutí. V 27 letech jsem si koupila vlastní dům, který jsem z 48% zaplatila a na zbytek si vzala hypo a nelituji toho :)

Btw.. za první výplatu jsem si koupila  pracovní stůl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama