05-10-2016

5. října 2016 v 18:17 | Ev. |  Deník
16:57
Nemůžu uvěřit, že už mi zase končí volno a zítra jdu do práce. Po víkendu jsem byla tak utahaná a hrozně se těšila na svoje třídenní volno a najednou je zase pryč. Stále nechápu smysl svého života. A ani absolutně netuším, co bych měla udělat pro to, abych byla spokojená. Jen trošku spokojená. Nevím, co by mi pomohlo vidět svět alespoň trochu pozitivně a smysluplně. Nevím, co je moje poslání v tomhle životě. Proč musí být všechno tak těžký? Jediná moje možnost je na tyhle věci nemyslet. Ale někdy to prostě nejde. Hlavně v noci. Jak jinak.

Abych nebyla jen negativní, občas mám i světlejší chvíle. Sama se někdy překvapuju, že zvládám věci, o kterých by se mi dřív ani nesnilo. Neříkám, že už nejsem nervózní z neznámých lidí a míst, že se nestydím mluvit s někým, koho tak úplně neznám a že mě neomezuje moje mysl, která si postaví hlavu a nedovolí mi skoro nikam jít. Ano, tohle všechno a mnohem víc tu stále je a ani nečekám, že by to najednou zmizelo. Naopak mě udivuje, jak některé situace zvládám s naprostým klidem. Dřív jsem třeba šla někam něco vyřídit a byla jsem naprosto vyklepaná, ruce se mi třásly jak důchodci a nervozitou jsem se celá zpotila. Bohužel to se mi děje někdy pořád. V práci jsem taky pořád nervózní, ale některé věci zvládám s přehledem a občas i dokážu reagovat na některé poznámky. Poznámky v němčině. Já vážně dokážu alespoň z části komunikovat v němčině. Není to žádná sláva, ale alespoň něco tam je.



Další takový můj pokrok je mluvení s opačným pohlavím. Ano, to mi dělá stejný problém jako mluvení se stejným pohlavím. To velké ale nastává až tehdy, když se mi ten dotyčný nějakým způsobem líbí. Budu vydávat článek, kde jsem se trochu rozepsala o jednom klukovi, co se mi pár let zpátky líbil. Mimo jiné se tam dozvíte (pokud to vůbec bude někdo číst), že jsem se na něj nebyla schopná ani podívat, natož ho pozdravit nebo nedejbože s ním promluvit slovy. Za měsíc, co jsem v nové práci, jsem tam viděla tři hezký kluky. Docela bída, ale co se dá dělat. První dělá na baru. Úplně normálně ho dokážu pozdravit, když na mě promluvil normálně jsem mu odpověděla. Druhý dělal na kase (co jsem tak pochopila, tak odešel, z toho jsem byla mírně zdrcená... :D ) a když jsem tam byla párkrát pro karty, tak jsem s ním normálně mluvila a normálně se na něj i smála. A třetího, taky barmana, jsem viděla jen párkrát projít, ale jeden večer se na mě usmál. Omg, ano, usmál se na mě. Na MĚ. Chápete to? A já jsem ta, co mu to dokázala oplatit.

Možná zním jako absolutně nemožná puberťačka, ale nedovedete si představit, jak jsou některé věci, které vám přijdou běžné, pro mě naprosté peklo a nedokážu je dělat. Určitě jsou i lidi, co to dokážou pochopit a taky s tím mají problém - soucítím s vámi. Jsem z téhle mojí malinké změny docela rozhozená, možná trochu vyděšená, ale hlavně spokojená, možná bych řekla, že jsem na sebe pyšná, ale to už bych asi přeháněla. Už jen zbývá najít někoho a dostat se někam dál, protože jedna věc je mi naprosto jasná. Chybí mi někdo, s kým bych mohla určité věci sdílet a když už to nemají být kamarádky/kamarádi, tak to má být přítel. Jenže v hledání někoho, kdo by mě měl rád a já měla ráda jeho jsem úplně nemožná, takže to, že jednou najdu lásku, zůstane nejspíš jen mým přáním. Ale stejně podstatné je to, že dokážu s klukem, co se mi líbí mluvit. Nemůžu z toho prostě.


Btw. asi nevím, co psát, tak píšu tyhle neuvěřitelný kecy. Něco z mého života - dneska jsem byla u zubařky, chodím tam celkem ráda, protože mám zuby hodně vpohodě a naposled mi něco vrtala jako malý a to si nepamatuju. Mám půjčené dvě knížky z knihovny (Všechny malé zázraky a Já a pan Darcy) a dneska jsem si byla vyzvednou koupenou knížku Bábovky. Vím, že jsem v tom čtení hodně pozadu a čtu knížky, které už většina čtenářů dávno četla, ale je toho tolik, co bych toho chtěla přečíst a nemám na to dostatek času.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 6. října 2016 v 6:59 | Reagovat

Správně děláš, úsměv je základ. Potom půjde všechno samo, do ničeho se nežeň a sama budeš nakonec překvapená, co malý úsměv způsobil. Ten co se na tebe usmál jako první, z toho něco bude. Cítím to :D. Hodně štěstí :).

2 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 6. října 2016 v 9:45 | Reagovat

Ono je to vždy tak, že dni voľna ubehnú rýchlosťou blesku a týždeň, kedy človek musí chodiť do práce alebo do školy sa vlečie neskutočne pomaly. Každý má podľa mňa niekedy zlé obdobie, kedy nevie, aký zmysel má jeho život a je so všetkým nespokojný. Ja ho mám tiež pomerne často, čiže ti asi nemôžem poskytnúť žiadnu radu :/ Každopádne, máš môj veľký obdiv za to, že si sa naučila zvládať niektoré situácie, ktoré ti kedysi naháňali strach. Ja mám stále problém komunikovať s novými ľuďmi, prípadne ísť sama vybavovať veci do mesta.... Fakt mi to naháňa strašný strach :D Väčšina kamarátov, ktorá s týmto nemá problém nechápe, z čoho mám strach a prečo ma to tak nervuje. Po prečítaní tohto článku som ale svojim spôsobom rada, že v tom nie som sama. Prekvapujúco ja nemám problém hovoriť s chalanmi, je to celkom čudné vzhľadom na to, aká som nesmelá. Ale asi je to tým, že som sa v tomto ohľade už toľkokrát musela prekonať, že by bolo skôr čudné, ak by som aj po toľkých razoch mala stále strach :D Láska určite príde, o to sa neboj. Na každého z nás niekde čaká :)

3 Daisy Daisy | Web | 6. října 2016 v 14:17 | Reagovat

Nevím sice přesně, jak se citíš, ale jak jsem ti už jednou psala, tak moje kamarádka má to samé co ty a pomohly jí léky. Jsou to úzkosti a sociální fobie a čím déle se s tím nic nedělá, tím více se to zhoršuje. Já mám také problém s úzkostmi, ale je to jen jednou za čas a dokážu se nad to povznést. Dřív mi to dělalo mnohem větší problémy, ale to jsem byla ještě v pubertě, tak to přisuzuji tomu :). Každopádně buď v klidu. Láska není takové terno. Užívej si dokud jsi sama a smýšlíš racionálně a až najdeš "toho pravého" pokus se ho co nejvíce prověřit ať se nespálíš. Bolí to totiž jako čert :(

4 cincina cincina | Web | 6. října 2016 v 22:18 | Reagovat

Vlastně vůbec nezníš jako puberťačka... alespoň pro mě ne, protože já se v tomhle článku tak trošku vidím.
Taky si říkám, jaké poslání mám na tomhle světě a co tady mám vlastně dělat a co mám dělat pro to, abych byla alespoň trochu spokojená.
Díky své brigádě jsem se v podstatě otrkala z kontaktu s cizími lidmi, za což jsem hodně vděčná:)
A na vysoké jsem dokonce šla za jedním klukem a začala se s ním bavit:D Takže každá situace nás vrhne do něčeho nového, s čím se musíme vypořádat:)

5 Baryn Baryn | Web | 7. října 2016 v 8:43 | Reagovat

Taky si hrozně často přijdu neuvěřitelně ztracená bez jakéhokoliv smyslu a důvodu cokoliv dělat.Myslím, že jsem se z toho začala taky oklepávat, když jsem chodila do práce, protože mě tam okolí zkrátka donutilo s ostatními mluvit ... a bohužel často poslouchat příběhy z nějaké lesbické párty ... No dobrá, přátele jsem si tam nenašla, ale aspoň jsem se naučila posílat lidi někam slušně. :D
Vyřizování věcí mě stále velmi nervuje ... tak doufám, že to jednou překonám jako ty. Musí to být velmi uvolňující pocit :D

6 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 7. října 2016 v 14:07 | Reagovat

s mluvením s opačným pohlavím máme, jak tak koukám, úplně stejný problémy. mě se teď nedávno začal hrozně líbit jeden borec, kterej se mnou jezdí každej víkend autobusem do práce (pracujem ve stejným nákupním centru, hih). zmůžu se tak maximálně na to, ujistit se rychlím pohledem o jeho přítomnosti, potom rychle uhýbám očima. :D takový problémy mám s borcama doopravdy jenom, když se mi líbí, jinak jsem v pohodě. :D budu se moc těšit na ten článek, protože to si piš, že si ho přečtu.

7 Andey Andey | Web | 7. října 2016 v 20:37 | Reagovat

Tak to je dobře, že jsi se někam posunula, že dokážeš mluvit s někým, kdo se ti líbí. Je to pro tebe nezvyk, tak proto jsi vyděšená, ale to přejde.
Článek si přečtu.
Jak se ti líbí Všechny malé zázraky?

8 Mara Moarte Mara Moarte | Web | 8. října 2016 v 12:00 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych tě pozvat do mé soutěže http://cosmicdust.blog.cz/1610/your-favorite-pic-prihlaska
Pokud bys měla zájem, budu moc ráda :) za reklamu se moc omlouvám.

9 Werangummi Werangummi | Web | 8. října 2016 v 20:37 | Reagovat

Co se týče toho prvního odstavce, hodně jsem se v tom našla. Mívám hodně podobné pocity. Co dělám špatně. Proč nemůžu být alespoň trochu šťastná a spokojená. Občas mě takové myšlenky přepadnou a je ze mě jedna velká deprese. Je to hrůza. Až na takový chvíle můžu říct, že se mám fajn (kecám).
Haha, taky ráda chodím k zubařce. Alespoň se vyhnu pár hodinám vyučování a to se vždycky počítá. Vůbec mi to nevadí tam chodit, spíš tedy naopak. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama