Moje první dva týdny v práci

19. září 2016 v 15:51 | Ev. |  Další myšlenky

aka nevím, co sem můžu napsat, protože ve smlouvě je, že o tom nesmím s nikým mluvit a já být neznalec

Takže tohle bude nejspíš článek o ničem... :D Nejsem si tak úplně jistá, o čem vlastně mluvit nesmím, protože doma se mě taky ptají, tak jim to řeknu ne? Tomuhle moc nerozumím, se omlouvám, asi jsem měla při právu a podobných předmětech ve škole dávat větší pozor.

Každopádně dělám v kasínu krupierku. Takže pokud jste viděli třeba někde v televizi Kriminálku Las Vegas nebo podobnej shit, tak je to takovej ten člověk třeba u rulety, co hazí tou kuličkou nebo u karet, jak ty karty rozdává. Rozumíme si jo? Vypadá to jednoduše, že? Ano, možná to tak vypadá, ale opravdu jen vypadá, protože skutečnost je jiná. Překvapivě.



Hned na začátku jsem dostala několik papírů se vším, co se musím naučit. S tím, že první dny mě vždycky někdo něco učil (jak správně ty věci dělat, pravidla některých her a tak). Teda to mě učí ještě pořád a některý hry jsem se ještě ani neučila. Asi po šesti dnech, co jsem tam byla, mě poslali hrát. Hrát s hostama. Jakože really... V tu chvíli jsem byla tak nervózní, že ze mě tekl pot snad úplně všude. Absolutně jsem s tím nepočítala a měla jsem zase chuť se někam zavřít a zhroutit se. Jo a taky bych mohla říct, že jelikož bydlím blízko hranic a to kasíno je přímo na hranicích (zas tak úplně přímo ne, ale asi tak 800m a jste v Německu :D ), takže tam z 90% chodí Němci a já jim vůbec nerozumím a mluvit taky neumím. Tohle nejspíš bude ještě funny. Můžou mi klidně nadávat a mě to bude někde, protože stejně nevím, co mi říkaj (ale ne, nadávat zrovna umím celkem dobře, tak zase nic). Další můj problém je, že jak jsem nervní, nedochází mi ani ty nejjednodušší počty a připadám si vždycky jak největší krypl, že neumím spočítat ani 10/5. A to jsou tam daleko horší počty.

Ne, ještě pořád nevím, jestli tuhle práci chci dělat. Mám z toho skoro nonstop deprese a nervy, ale zase nevím, jestli bych tohle neměla i z každý další práce... Pracuju od šesti hodin večer do čtyř do rána, což pro mě není zas až tak velký problém, protože i přes prázdniny jsem chodila spát tak ve čtyři a tak celkově jsem radši byla vždycky déle vzhůru než abych ráno brzo vstávala. Takže fyzicky to zvládám, psychicky už ale moc (vůbec) ne. Co se týče lidí tam, většina je celkem vpohodě, prý jsem na to šikovná a jde mi to (proto jsem taky šla po necelém týdnu hned hrát), ale já se tam pořád necítím moc dobře. Určitě tomu ještě zkusím dát čas, třeba je to o zvyku a nebo jsem prostě jenom vadná, co já vím. omg help me


Co jsem chtěla tímhle článkem říct, vůbec netuším, asi si zase postěžovat, ale tak je všeobecně známo, že já nemám kamarády, takže tím vším budu zahlcovat moje čtenáře. Poslední dobou mě zase chytají hrozný depky, tohle je snad ještě horší, než když jsem absolutně nevěděla, kam vůbec do práce půjdu. Fuck my life.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. září 2016 v 16:03 | Reagovat

Tvoje práce je moc zajímavá, ale já bych na ni neměla a moc tě obdivuju :-)

2 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 21. září 2016 v 8:18 | Reagovat

Váu, ešte som sa na blogu ani osobne nestretla s niekým, kto by vykonával túto prácu, musí to byť neskutočne zaujímavé ale úprimne... Nemala by som na to. Nedokázala by som sa učiť tie pravidlá hier, nedokázala by som tráviť toľko času s ľuďmi a určite by som nechcela zažívať tie stresy, že by som musela hrať s Nemcami, to by ma asi porazilo. Čiže klobúk dolu, fakt máš moje uznanie :D Mimochodom, pridala som si ťa do zoznamu obľúbených stránok, snáď ti to nevadí :)

3 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 21. září 2016 v 8:19 | Reagovat

Krupiérka! Smekám. Musíš mít hodně hezký ruce, tam jen tak někoho neberou. Jo určitě to chce čas a klidnou hlavu, neboj zlepší se to a budeš určitě úspěšná, nehledě na to, že můžeš za velké výhry dostávat hezké velké dýška od hráčů :). Drž se.

4 Ter Ter | E-mail | Web | 21. září 2016 v 18:47 | Reagovat

Tyyjo, hraješ? To já jsem ráda, že zvládnu žolíka nebo kanastu :D
Fakt tě za to obdivuju, i za to, že děláš noční. Já bych odpadla, miluju spánek a potřebuju k tomu tmu. :D
Hlavu vzhůru, musíš si říkat, že teď už to bude jen a jen lepší, protože se do toho budeš pořád víc a víc dostávat. :)

5 sakay sakay | Web | 22. září 2016 v 12:01 | Reagovat

tyjo já bych to nikdy nedělala, takže tě obdivuju :D že se do toho takhle pouštíš

6 Heaven Heaven | Web | 22. září 2016 v 15:46 | Reagovat

To tě obdivuju, že jsi se do toho dala :) Já bych na to asi neměla :D

7 Monica. Monica. | Web | 23. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Upřímně, ani jsem pořádně nevěděla, že něco takovýho je... Nebo spíš kasína a tyhle věci úplně ignoruju :D ale i tak smekám, že ses do toho dala. Každopádně dva týdny je krátká doba, aby si člověk zvykl. Každej má na začátku nervy a začátky jsou těžký vždy a všude, takže nevěš hlavu, za chvíli to určitě bude úplně v pohodě :)

8 Switch Switch | E-mail | Web | 24. září 2016 v 17:55 | Reagovat

No fakt je to o zvyku. Jako ostatně vše. Mě teda nová místa někdy stresují, zvlášť když mám ještě nějakou zodpovědnost. Ale ono se to poddá ;-) :-D

9 Ter. Ter. | Web | 2. října 2016 v 12:22 | Reagovat

Řekla bych, že ten nejtěžší krok už máš za sebou a to samotný nástup do téhle práce. Mamka hledala nějakou pořádnou práci posledních několik let a místo krupiérky se taky u nás doma řešilo. Nakonec jsme došli k názoru, že by to v kasínu nikdo z nás nevydržel. Takže klobouk dolů a hodně štěstí! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama