20-07-2016

20. července 2016 v 20:48 | Ev. |  Deník
17:22
Tak jsem se nakonec rozhodla po sto letech napsat deník. Za vůně barvy jsem se rozhodovala, co napíšu za článek. Šmrdlala jsem štětcem sem a tam, až mě z toho bolelo zápěstí, ale nevymyslela jsem skoro nic.

Poslední dobou sedím doma jako hromádka neštěstí a snažím se nějak zabavit svou mysl a odprostit se od těch stavů deprese a úzkosti. Nevede se mi to tak, jak bych si představovala. I přes svoji introvertní povahu, jsem člověk, který potřebuje nějaký lidský kontakt a někoho, s kým si popovídá, s kým vyrazí se alespoň projít. Nevím, co na mě lidem vadí, ale nikdo se mnou nikam nechce a většinou se tváří tak, že nemají čas. Co si budeme povídat, z velké většiny je tohle jenom výmluva. Zároveň když mám někoho, komu se můžu svěřit se svými starostmi a nějakým způsobem ze sebe to napětí dostat, tak je mi o dost lépe a lépe všechno zvládám. Teď si to tak všechno uvědomuju. Teď, když nikoho nemám a jsem v podstatě na dně (může být klidně i hůř). >> Btw. má někdo nějaký tip, jak se někomu nenásilně vetřít? Bylo by pro mě nejlepší někomu napsat, někomu, koho už trošku znám. Jsou tu lidi u nás ve vsi, se kterýma jsem se třeba dřív kamarádila, ale už je to dost let zpátky. Poraďte mi někdo, prosím, jak mám s někým začít konverzaci. Jsem v tom naprosto marná... :( <<

btw. nevíte někdo náhodou, kde je to focený a kde to takhle úžasně vypadá? hned bych tam jela :3


Jinak jsou moje dny celkem o ničem. Koukám na seriály (s velkou pravděpodobností napíšu - chtěla bych napsat - článek o mých srdcových seriálech, strašně si na tom teď ujíždím a jsou to seriály, které jsem už strašně dlouho neviděla a potřebuju si o tom s někým "pokecat"), čtu, občas napíšu nějaký ten článek, že :D Chtěla bych i pokračovat v příběhu, co jsem začala psát, mám to v hlavě, ale prostě se mi do toho nějak nechce. Dneska jsem teda doma natírala houpačku, aby se neřeklo a musím tu před poutí taky něco poklidit (už jen týden a něco, ten čas strašně rychle utíká). Taky bych chtěla napsat Fotozápisník, mám fotky už docela starý, tak aby to bylo alespoň trochu aktuální. A ještě bych chtěla napsat "recenzi" na jeden film, ale mám dilema v tom, že je zase německý a nechci vás těma Němcema tolik otravovat, dejte kdyžtak vědět, jestli by vám to nevadilo :D

Co bych tak o svých dnech ještě řekla? V pátek mě brácha docela nasral, když to řeknu slušně. Než odjížděl asi ve dvě hodiny do práce na odpolední, tak mi řekl, že večer pojedeme do města do jednoho baru (říkal mi to proto, že chtěl pít, jinak by mě nikdo nikam nezval, jenom jako řidiče), když večer přišel z práce, tak říkal, že nikam nejedeme, protože musí kámoše ráno asi v šest odvézt do Německa na zkoušky. Ano, do Německa. Takže co jsem hned já chtěla? Jet taky, logicky že. Jakmile mám příležitost jakkoliv se podívat do Německa, tak prostě ano. Tak jsem se ho ptala, jestli se nebojí jet sám zpátky a on jako že ne, ale že nechce jet sám, že ho to nebaví. Tak jsem se mu nabídla, že pojedu s ním. Pak jel asi za mladou, řekl, že hned přijede a přijel asi tak po půlnoci a někdy v půl druhý mi psal na messenger (ano, byl vedle v místnosti a psal mi, my to tak někdy děláme), že jezdit nemusím, že jede jeho mladá. Tak jsem mu na to napsala, jestli ani nesmím a na to odepsal jenom "no nevím". Tak jsem se na to vykašlala, ta jeho pizda mi už zase začíná lézt na nervy, nebudu se zbytečně dívat na její obličej. Určitě měla na mě zase nějaký kecy, tak ať si taky trhne nádhera.

V pondělí ráno jsem vezla matku k zubaři. V noci jsem absolutně nemohla usnout a v sedm už jsem měla mámu vyzvedávat v práci. Takže jsem spala maximálně tak 4 hodiny. Myslela jsem, že asi umřu. Ve městě jsem ji vyhodila před zubařem na kraji náměstí a jela jsem si zaparkovat mimo na neplacený parkoviště a vyrazila na poštu vyřídit si něco kvůli práci. Na poště to šlo všechno kupodivu ok, já mám tak celkově dobrý zkušenosti s Českou poštou, zatím. Pošta je hned kousek od naší zubařky, takže jsem vyšla a skoro v zápětí vyšla i ona od zubaře. Jenže problém - chtěla sehnat nějakou sukni na oslavu u nich v práci, protože doma nemá skoro nic takovýho slavnostnějšího. Nebudu tady popisovat celé to utrpení, jak jsme napřed běhaly po náměstí, pak jsme se vraceli k autu, zajeli jsme k Penny, kde je i Kik, pak zase chtěla zpátky autem na náměstí (k tomu bude ještě storka) a pak zase zpátky do Kiku a potom konečně už domů - jsem myslela, že už to fakt nedám. K tomu parkování. Zastavila jsem celkem blízko od parkovacího automatu a poslala jsem ji koupit lístek. Ukázala jsem směrem, kde je automat. Problém byl, že naproti automatu byla telefonní budka. Vidím ji, jak normálně míří k automatu, tak si vyndavám tašku z auta, vpohodě. Jenže když jsem pak zvedla hlavu, ona u toho automatu nebyla. Jenom jsem si říkala, kam zase sakra zmizela, když na mě začala křičet z tý telefonní budky "ty seš blbá, vždyť je to telefon". Ona vleze místo do parkovacího automatu do telefonní budky a já jsem prý blbá. Vůbec jsem se zase nestyděla i za ní, že jo. Naštěstí bylo celkem časně ráno (asi devět hodin), tak kolem moc lidí nebylo. A ona pořád nechápe, proč s ní tak nerada někam jezdím...

Mimochodem poslední dny si celkem dost ujíždím na twitteru, píšu tam nějaký hovadiny, který stejně nikoho nezajímají. Mám tam pár sledujících, tedy rozhodně oproti ostatním je to pár a nechápu, jak ostatní můžou mít takovou haldu "odběratelů". Alespoň ty moje žvásty nikdo nečte, nejspíš je to tak lepší :D Jsem se trochu rozepsala, ještě se pokusím napsat nějaký z výše zmíněných článků a vy dejte vědět, jestli byste měli zájem o nějakou tu mojí mistrovskou recenzi a dejte nějakou radu, jak s někým dalším začít konverzaci na fb (napsat je pro mě mnohem jednodušší, než za někým někde přijít, tak to prosím pochopte a neříkejte si o mě, že jsem divná - i když jsem) děkuju moc a pořád vás miluju a když mi poradíte, budu vás milovat ještě víc, protože jsem z toho celá nešťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Broken girl Broken girl | Web | 20. července 2016 v 22:18 | Reagovat

Ten odstavec nad obrázkem přesně popisuje moje momentální pocity, takže ti asi nijak neporadím... :/ Jinak recenzi na film klidně přidej ;) Já jsem třeba twitter jednu dobu měla, ale nijak mě to nezaujalo a vlastně jsem tomu ani moc nerozuměla :D

2 Ellby Ellby | Web | 20. července 2016 v 22:35 | Reagovat

To není nic nenormálního, spoustu lidí se takhle cítí:) A k tomu,že s tebou nikdo nechce nikam chodit..nemyslím si to..občas má člověk takové zkreslené vidění a ve všem vidí to nejhorší. Potom se bojí lidi oslovovat, napsat jim a podobně. Když se já takhle cítím, vždycky se zkusím vcítit a představit si, že někdo napíše takhle mně, což jsem ráda samozřejmě, a řeknu si, že ten člověk si přece taky musí rád popovídat, zajít si někam atd. A většinou to tak je:) Hlavně se nebát, není na tom nic trapného někoho oslovit.

A jestli se chceš "nenápadně vetřít", myslím, že taky není špatný osobní kontakt. Pokud bydlíš na vsi, jak píšeš, tak nebude těžké někoho potkat a jen se tak ledabyle zakecat a přitom je třeba někam pozvat, popovídat si a tak:-)

Jinak, máš krásný blog:))

3 Ev. Ev. | Web | 20. července 2016 v 23:53 | Reagovat

[2]: Problém je to, že snad všichni okolo mě mají svoje kamarády a tím pádem mají někoho, s kým pokecat atd. A jen tak se zakecat je právě to, co já neumím. Pracuju na tom v podstatě celý život, hlavně v pubertě to bylo asi nejhorší. Neumím mluvit s lidmi, které moc dobře neznám, vždycky mám nějaký blok, který mi nedovolí promluvit. Vím, že to zní dost hloupě, ale sama to neumím pořádně vysvětlit.
Ale děkuju za radu a za pochvalu blogu :)

4 Lauralex Lauralex | Web | 21. července 2016 v 9:59 | Reagovat

Hele, nikdy se nevnucuj. Nemá to cenu, pak je z toho člověk ještě víc v háji. Ale pokud si chceš s někým psát, prostě napiš 'Ahoj' a pokračuj, jako by to bylo naprosto přirozené. Ono se z toho rozhovoru něco vyvrbi. Buď si budete mít co říct, nebo ne.

5 Jájina Jájina | Web | 21. července 2016 v 12:08 | Reagovat

Tak tomu dost rozumím, mám úplně podobný pocity. Všichni kolem někoho mají a já nikoho...nebo si to myslím, a proto se v tom běžném životě tak patlám..

6 Slečna P. Slečna P. | Web | 21. července 2016 v 17:54 | Reagovat

taky se tak podobně cítím.
Hrozně špatně navazuju s lidmi konverzaci, natož abych se s někým seznámila. To v žádném případě. Doma už je mi taky dost smutno, protože všechny kamarádky odjely na dovolenou. My na žádnou nemáme, takže dřepím doma a utápím se ve své samotě se sladkým, filmama a pohádkama.
Deníčky piš častěji! A recenzi klidně napiš :)

7 Heaven Heaven | Web | 22. července 2016 v 12:09 | Reagovat

Taky mi to někdy dělá problém... Ale pokud to není z očí do očí, je to jednodušší. Napiš prostě ahoj, jak se máš, máš někdy čas, mohli bychom někam zajt (ne takhle po sobě, spíš by to mělo vyplynou z konverzace :D). Uvidíš, půjde to samo. Nemáš se za co stydět, vždyť nejde o konec světa ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama