Potkala jsem fajn kamarádku

3. března 2016 v 10:53 | Ev. |  Další myšlenky
Ahojte!
Nějak nevím, co psát do svýho "deníku", nic moc se neděje (nic moc zajímavýho)... Proto zavítám někam dál do mojí hlavy a vytáhnu něco, co tam nějakou dobu leží a podělím se s váma o svoje temné myšlenky. Je to hodně podstatná část mojí osoby a proto to také patří na můj osobní blog. (nikoho nenutím to číst :P )

Když jsem byla na narozeninový oslavě kamaráda (v podstatě je to bráchovo kamarád) trochu se to zvrtlo... Tak hlavně - přijela na návštěvu jeho holka (ta fajn kamarádka), bydlí asi 160 km od nás (podle google map :D ) a opravdu mě mrzí, že nebydlí někde blíž!
Je to přesně ten člověk, kterýho bych potřebovala. Já jsem se s ní moc neznala, ale na Silvestra jsem nechtěla být sama a rozhodla jsem se jít na bráchovo oslavu a ona tam byla taky. Tak jsem si s ní a ještě jednou holkou docela sedla (a to se mi opravdu moc často nestává) (spíš se mi to nestává vůbec).
Nejsem zvyklá pít a stačí mi opravdu málo a občas se opíjím i záměrně, abych zapomněla na trápení. No, příště si to pití asi rozmyslím. Napřed jí její bejvalej poslal nějakou fotku toho, jak se sebepoškozuje (prý jí to posílá denně) a ona se z toho rozbrečela. Všichni, včetně mě, se jí snažili utěšovat (to jsem asi ještě byla ok). Velká část lidí pak z oslavy odešla a pak přišel můj čas... Alkohol mi pomohl odhodit moje zábrany a brečela jsem taky. Nevím proč. Asi proto, že teď nějak svůj život nezvládám a všechno je na nic. (a mám zlomený srdce, to hlavně...) Stydím se za to, ale v tu chvíli mi to prostě bylo jedno. Lidi, se kterýma se prakticky ani nějak neznám, jsou to především bráchovo kamarádi, mě začali utěšovat. (dobře, byli celkem jenom tři, ono už tam ani moc lidí nezbylo) Vidím se s nima v podstatě jenom, když brácha pořádá nějakou akci, příležitostě i jindy. V tu chvíli jsem jim musela odkejvat, že nebudu brečet, že patřím do jejich "rodiny" a já nevím co, i když vím, že to tak není, že se to tak prostě jenom říká... O to víc, mě všechno mrzelo, protože já jsem ta nula, co nemá žádný kamarády.
S tou kamarádkou (dá-li se tomu tak říkat) jsem si pak ještě psala o sobě, o ní, o našich problémech celkově. (teď pár dní nekomunikuju na facebooku s nikým, takže ani s ní, dávám si trochu oddych, ostatně nikdo mě ani neshání...) Vážně bych si přála, aby bydlela někdě blíž. Třeba by si na mě někdy aspoň trochu času udělala. Je trochu bláznivá a svérázná a přátelská (objímací typ :D ). Někdo ji kvůli tomu má za děvku, protože když má kamarády, tak je má ráda a dává to nějakým způsobem najevo (objetí, fotky na facebooku a k tomu komentáře se srdíčkama apod.). Každý je nějaký, ale vím, že ona děvka není a když jsem poslouchala pomluvy na ní, tak jsem se tomu musela jenom smát.
Neznám jí dlouho ani nijak zvlášť dobře, ale přijde mi mnohem upřímější a přátelštější než ty holky, co jí pomlouvaly.

Jednoduše bych si přála, aby byla někde tady a mohly jsme se vídat a být kamarádky, takhle budu jenom čekat na Velikonoce, jestli zase dorazí. Potřebovala bych kamarádku jako je ona. Alespoň, že máme ten internet a můžeme si alespoň někdy napsat. A já že se můžu vypovídat na blogu :D (i když to určitě nikoho nezajímá)
Pokud to někdo dočetl až sem, tak gratuluji k úspěšně vyplýtvanému času :D Jsou to jenom takový moje myšleny, nemusí to nikdo číst, nesnažím se to ani psát nijak poutavě a vtipně, jde jenom o to, abych ze svojí hlavy nějakým způsobem dostala bordel, co se tam za několik let nashromáždil a navždy ho zachytila do sítě internetu a doufala, že tam zůstane a už nikdy se do mojí hlavy nevrátí...
Vaše Ev.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katera Woon Katera Woon | Web | 3. března 2016 v 20:16 | Reagovat

Hodně lidí se kterými si "sednem" bydlí daleko:D Jediný člověk se kterým si aspoň trochu rozumím bydlí 20km ode mě (Vím že to není moc, ale upřímně bydlím v takové zapadlině světa, že tu stejnak jede autobus na to "místo" jednou za hodinu:D)

Já nepiju (haha, ani věk na to nemám), ale vím jak to dopadá se sestrou od kámošky když se napije - taky se chová tak nějak podobně (Lepší slovní spojení jsem nenašla):D

Náhodou - není to zas taková ztráta času to číst!:)

2 Ev. Ev. | Web | 3. března 2016 v 21:25 | Reagovat

[1]: Já nejsem zvyklá vůbec pít, je mi dvacet a opilá jsem byla maximálně třikrát a jenom jednou docela hodně :D

To jsem ráda, že si to aspoň někdo přečte :) Příběhy některých lidí jsou zajímavý, ale nevím, jestli já jsem zrovna ten případ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama