Zbyly jen oči pro pláč

8. prosince 2015 v 21:05 | Ev. |  Deník
Vzpomínky, vzpomínky vzpomínky...
Bylo nám spolu hezky a najednou je konec. Ze všech těch hezkých vzpomínek se staly slzy. Slzy, které teď nejdou zastavit. Slzy, hádky, ubližování si a znovu slzy. Asi to tak prostě musí být. Na všechno hezký připadá stejná (nebo snad ještě větší?) dávka toho ošklivýho. Radost střídá smutek. Místa, která jsem měla tak ráda, se stala připomínkou mého utrpení, ublížení a smutku. Věci, na které jsem tak ráda vzpomínala, se snažím co nejvíc vytěsnit ze své mysli.


Stačí tak málo, aby vyplavaly na povrch vzpomínky. Uvidím něco v televizi a připomene mi to člověka, kterého jsem měla ráda a se kterým jsem tolik zažila. Uslyším písničku, která nás nějak spojovala. Uvidím na internetu komentář někoho z jeho kamarádů. A zase jsem tam, kde jsem byla...


Všechny ty pěkný vzpomínky nehcáme přepsat bolestí a další už vytvářet nebudeme? Kvůli tomu, že lidé chybují a nikdo není dokonalý? Musím se vzdát věcí, které jsem měla ráda, kvůli tomu, aby ve mně nevyvolaly nechtěné vzpomínky a další bolest. Musím dávat pozor na to, co dělám, co říkám a kam jdu. A i tak na to musím myslet. Musí takhle dlouholeté přátelství opravdu skončit? Nebo ještě není konec?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama