Stake Land, The Stakelander

Neděle v 18:43 | Ev. |  Filmy

Stake LandThe Stakelander


Stále to vstřebávám...a asi ještě nějakou dobu budu.
 

20-09-2017

Středa v 0:39 | Ev.
0:08
Píšu sice tenhle datum, protože už je po půlnoci, ale pro mě je ještě pořád úterý, protože prostě my krupieři to tak máme...Dokud se nevyspíme, pořád je ten stejnej den.

Mám potřebu hodit sem nějakej fcking update mých milostných vztahů, protože už mi z toho fakt šibe. Nikoho to nezajímá a co jako.

Minulý pondělí jsem byla s kamarádem v kině na Annabelle, jako čekala jsem, že se budu aspoň bát, ale prostě ne, spíš mi to přišlo víc vtipný, než strašidelný... :D Myslela jsem si, že to bude divný, ale dobře to dopadlo, sice za mě platil lístek (jakože po kolikátý už za mě něco platil, cítím se trapně), ale já ho zase svezla ve svojí nový kaře a usoudila jsem, že je to prostě kamarád, že ani nic víc nechci. Od tý doby jsme se neviděli, já měla volno, on byl v práci, ve čtvrtek jsem byla u nás a on v druhým kasinu, v pátek a v sobotu to bylo naopak a v neděli už měl zase volno on a já práci.

No a pak tu byl pátek a můj další výlet na druhý kasino, už jsem dopředu věděla, že tam bude zase ten barman, ze kterýho jsem byla před rokem úplně omg on se na mě usmál. Věděla jsem to, protože jsme si asi dva nebo tři dny předtím psali. Nic důležitýho, spíš samý hovadiny, ale psali jsme si asi dvě nebo tři hodiny a já se cítila celkem beloved, prostě tak že bych se nejradši rozplynula. Psal mi, že v sobotu má volno, takže jsem byla připravená na to, že se uvidíme jenom jeden den. Na rozdíl od týdne předtím se se mnou skoro nebavil, já se cítila hrozně divně a teď mi prostě už ani neodepisuje. Takže jsem zase asi něco podělala nebo jsou kluci prostě weird af. Psal mi, že si nerad píše (koho mi to jen připomíná, všechno je mi tak hrozně povědomý...fuck), tak jsem mu jako psala, jestli je nějakej jinej způsob, jak se s ním teda bavit a on že mám chodit za ním na bar, tak jsem mu napsala, že už tam teď nebudu a on odepsal "škoda" a když jsem se zeptala, jestli není nějakej jinej způsob, tak napsal, že ne. Takže já jsem teď prostě ale totálně fckdup, protože wtf is this shit....

A z toho třetího jsem taky v hajzlu, protože se se mnou pro změnu baví. lol to je prostě tak, když ženská neví, co chce, že? :D Ne, z něho jsem tak nějak v háji, ale spíš v tom dobrým, ale stále děsivým smyslu. Prostě mi zase přijde hrozně roztomilej a to mě děsí, vím, jak to dopadlo minule a už jsem se z toho pomaličku dostávala a ono se to zase vrací. Kámoška je z toho úplně na prášky a čeká jenom, kdy mi on zase ublíží. Jeden den jsem jela z práce a stala se mi taková nemilá věc, že jsem to hnala asi 150 (ok, uznávám, že tohle je moje chyba, ale mohla jsem klidně jet i rychlejš, že :D) a nějakej krypl kamioňák předjížděl druhej kamion a protože zrovna vyjížděli ze zatáčky, tak to v první chvíli vypadalo, že jednou normálně za sebou. Když mi došlo, že to tak není a že ten debil jede po mojí straně silnice, tak jsem okamžitě dupla na brzdu a ani na modlení mi nezbyl čas. No nestihla jsem to ubrzdit ani náhodou, on ho ani náhodou nestihl předjet, ale silnice naštěstí byla tak široká, že jsme se tam nějak vešli. A proč to vůbec píšu? Jak jsem z toho byla v šoku, tak jsem dojela domů a potřebovala se někomu svěřit. Nevím proč, ale psala jsem prostě tomuhle klukovi, co se se mnou ještě nedávno nebavil. A on mi napsal, ať na sebe dávám pozor... Jakože prostě omg proč mi to děláš 🙈 Teď jenom čekám na oslavu narozenin a jestli on přijde. Nevěřím tomu moc, ale doufám a moje srdíčko taky doufá. Prostě ho mám pořád ráda...

Tohle všechno jsem chtěla vyprávět kamarádce nebo mojí druhý kamarádce, protože jsem se potřebovala vypovídat a chtěla jsem nějakou radu, co mám dělat. I když na tom asi moc k razení není, ale prostě chci slyšet nějakej názor někoho na to, jenže nevím, jestli si na mě alespoň jedna z nich udělá někdy čas, tak jsem to hodila alespoň sem. A nevím, jestli jim to vůbec chci říkat, protože obě oba ty kluky znají a já se budu zase cítit trapně. Ach problémky. Občas řeším i důležitější věci...fakt.

Karlovy Vary | 12-05-2017

13. září 2017 v 14:30 | Ev. |  Fotky
V květnu jsem vám slíbila, že ukážu nějaké fotky z výletu do Karlových Varů. O několik měsíců později svůj slib splňuji. Pozdě, ale přece... :D Vyšel mi v práci volný víkend a protože návštěva příbuzných nakonec nevyšla, vyrazili jsme jinam. Byl to takový můj první seznamovací výlet s mojí zrcadlovkou, takže fotky jsou nic moc, ještě pořád se s ní učím, protože na to nemám tolik času, kolik bych potřebovala. Ale jednou se to třeba zlepší. A teď už slibované fotky.

 


11-09-2017

11. září 2017 v 7:20 | Ev. |  Deník
1:42
Došla jsem k zajímavému zjištění. A protože nemůžu spát, i když jsem z práce utahaná, sedím tu teď na zemi před televizí, protože jsem stále nebyla schopná dát notebook do opravy, a pokusím se setřídit myšlenky tak, abych vyplodila něco smysluplného a předala vám svoje životní moudra. Jo, přesně tak to bude. Vůbec se nebudu jenom vykecávat a snažit dostat všechny ty pocity ven ze sebe.

Jsem si téměř jistá, že tenhle článek nebude ani dávat moc smyl, ačkoliv se třeba budu snažit, ale potřebuju to prostě říct. Holky, jestli jste někdy měli nebo máte problém najít si kluka, dám vám radu. Pořiďte si nějaký pěkný auto. Hej jako nevím, jestli je to tím autem, ale poslední dva týdny, se to na mě nějak lepí (a auto mám přesně stejnou dobu, takže...). I když se mě na auto ptá každej druhej (pracuju skoro mezi zamýma chlapama, takže jich je dost), povím vám jenom o těch důležitých. Teda pro mě důležitých a hlavně o takových těch, díky kterým bych se rozplynula. Pokud to teď nebude dávat moc smysl, tak se omlouvám, v mojí hlavě to nedává smysl už vůbec.


Kterak jsem místo domů dojela do příkopu

6. září 2017 v 17:04 | Ev. |  Životní storky
Asi nejzajímavější zážitek z léta (bohužel opravdu negativní) se mi stal jedno středeční ráno. Od víkendu mě čekal týden dovolené a mě už čekali jen tři dny v práci. V úterý od devíty, ve středu od čtyř. Pamatuju si to jako včera, ačkoliv se to stalo už na konci července. Člověk pracující v kasinu si řekne "Jo, úterý, to bude pohodička, možná zavřeme už ve čtyři místo v šest..." Ne, tak přesně takhle to nefunguje. Zavírali jsme v šest, ještě spočítat peníze a až teprve potom domů. Což není moc pozitivní, když víte, že ve čtyři odpoledne tam musíte zase být.

Je jasné, kam tohle všechno vedlo. Musím se přiznat, že hodně často nejezdím zrovna předpisově, především co se rychlosti týče a především když jedu v noci domů. No, nějak mi nedošlo, že už je ráno a je už docela provoz. Navíc bylo zrovna mokro a já měla špatný gumy. Všechno tohle jsem věděla. A taky jsem věděla, že už chci být v posteli, abych se aspoň trochu vyspala. Vůbec nevím, jak se tohle všechno vůbec stalo. Nepamatuju si, co přesně se dělo. Najednou jsem prostě byla v příkopě a nevěděla, co dělat. Jediný, co si pamatuju bylo, že hned v té zatáčce, ve které jezdím přes tři roky, co mám řidičák, prakticky denně, jsem věděla, že jsem v (slušně řečeno) hajzlu.

Kam dál