02-08-2018

2. srpna 2018 v 21:48 | Ev. |  Deník
20:38
Dovolená se mi pomalu blíží ke konci, zítra v tuhle dobu už budu sedět na staffu připravená začít pracovat a s velkou pravděpodobností budu přemýšlet nad tím, jak se mi hrozně moc nechce a kudy bude nejsnažší utéct pryč. I když jsem skoro celou dovolenou chtěla být spíš v práci.

Po čtvrteční párty jsem byla celkem KO, hlavně psychicky, ale se sobotním příjezdem příbuzných, se to začalo lepšit. Protože jsme měli pouť, ale řekli jsme si, že jsme málo společenští, tak jsme seděli, grilovali a koukali na filmy na zahradě (což jsme v podstatě dělali každý den, akorát většinou bez toho grilování). Samozřejmě jsme si při té příležitosti dali také trochu alkoholu. Nějakou chvilku po půlnoci jsme se zvedli s tím, že se půjdeme projít a pak jsme se konečně rozhodli vyrazit mezi lidi. Celkem brzo.

 

28-07-2018

28. července 2018 v 3:36 | Ev. |  Deník
2:46
Vážně nesnáším ty noci, kdy se ani nepokouším usnout, protože mi je úplně jasný, že stejně neusnu. Takže sedím u počítače, kterej jsem si koupila z druhý ruky od mýho šéfa, abych na něm mohla hrát hry, ale tak nějak jsem všechny, co jsem měla a chtěla dohrála a stejně nemám co hrát. Takže co teď? Jsem plná emocí a nemám je jak dostat ven. Všechno se ve mně mele a nevím, co dřív. Podělala jsem i vztah s mojí jedinou kamarádkou, co mi zbyla (můj life prostě stojí za to, podělám, co se dá), a i když se to snažím napravit a prostě potřebuju její podporu, pomoc, tak se od ní v podstatě dozvím akorát to, že si za všechno můžu sama.

já bych taky chtěla někam cestovat
(aneb něco jako - pojďme spolu někam vyrazit, kamkoliv)
tak cestuj

proč narážím pořád na nějaký debily, to neexistujou normální kluci nebo co?
no doma určitě na žádnýho nenarazíš

proč po mně všichni opilí kluci tak vyjíždí?
tak s nima nikam nechoď, když se chovají takhle


Takový trochu běžný konverzace, ale abych se dostala k tomu, co ze sebe potřebuju dostat. Co ve mně od včerejšího rána leží a vážně z toho nemůžu spát...


Žiju? Žiju.

26. července 2018 v 19:29 | Ev. |  Další myšlenky
Můj blog už sice nežije, ale já pořád jo...tak nějak.


Poslední dobou jsem celkem přemýšlela o svém kreativním tvoření nebo spíše kreativním netvoření. Já ještě tak nějak žiju, můj blog už ne, ale pokusím se ho zase aspoň trochu oživit. A sebe taky.

Od posledního článku se toho změnilo celkem dost. Udělala jsem pár chyb, pár velkých chyb a pár ultra mega giga chyb. Nechala jsem si zlomit srdce (opět) a nerada to říkám, obzvlášť vzhledem k tomu, co to bylo za člověka, ale tohle mělo asi nejblíže k lásce. I když co já vím o tom, co je to láska... Nerada bych se k tomuhle tragickému vztahu-nevztahu vracela, ale pravděpodobně až budu mít nějakou svojí temnou chvilku, tak o tom stejně napíšu.

Co mě nejvíc štve, je to, jak jsem ublížila svýmu autu. V životě bych nikomu svoje auto nepůjčila. Vážně nikomu a to ani člověku, kterýho znám. Ale přesvědčila jsem se o tom, že pořekadlo "láska je slepá" je doopravdy pravdivý. Mimochodem o mým autě mám stoprocentně v plánu napsat.

Stalo se, poučila jsem se (doufám) a teď už sakra fakt prosím, ať už je všechno dobrý. Aspoň chvíli, kruci. A můj plán být na blogu pozitivní se opět rozplynul, hah. ...

Pokud se sem ještě někdo někdy podívá, tak doufám, že v nejbližší době tu uvidí nějakej novej článek a že nebudu tak líná, že nedokážu ani psát. Teď mám týden dovolenou, máme pouť a možná budou nějaký zážitky, takže třeba budu mít i o čem psát :D A co se bude dneska dít? Jdeme pít! Konečně po dlouhý době taky jdu na nějakou akci.
 


08-10-2017

8. října 2017 v 18:51 | Ev. |  Deník
12:45
A jsem zase o rok starší. Kupodivu stále ještě žiju. Ne, že bych se cítila až tak staře, i když to občas taky, ale měla jsem to teď docela dost perný. Vzala jsem si dovolenou na svoje narozeniny a protože Němci měli v úterý svátek a krupierů je stále nedostatek, odnesla jsem to z velké části já. Abych se vyhnula nějakému složitému vysvětlování, prostě jsem byla sedm dní za sebou v práci. Ne, nebylo to ani trochu super. Obzvlášť můj skok z šestky na trojku (tzn. jeden den od šesti do čtyř - kupodivu to nakonec vyšlo jenom do čtyř a ne déle - a druhý den od tří), kdy jsem zaspala. Naštěstí nikdo nic moc neříkal, jen jsem si poslechla pár blbých připomínek jak ze strany kolegů, tak nadřízených.

Když jsem sedmý den odcházela s práce, skoro jsem ani nevěřila, že jsem se té dovolené dožila. Ale ještě tomu nebyl konec. Oslava byla plánovaná na sobotu a pátek jsem měla uklízet pokoj. Protože jsem měla mít doma nocležníka a neodvážila bych se ho vzít do toho mýho bordelu. Takhle se dojem na kluky nedělá. Nejspíš… :D Takže jsem se pěkně asi do pěti odpoledne prospala a pak se snažila něco dělat. Zvládla jsem i tohle, i když jsem si tak nějak myslela, že tohle moje snažení je zbytečné, trošku jsem počítala s tím, že se na mě zase vykašle a nepřijde, ale aspoň důvod konečně si uklidit, i to se počítá.

Stake Land, The Stakelander

24. září 2017 v 18:43 | Ev. |  Filmy

Stake LandThe Stakelander


Stále to vstřebávám...a asi ještě nějakou dobu budu.

Kam dál